Podívejte se, kdo o investicích rozhoduje a jak funguje PR nejvíce nafouknutých projektů. Investoři povětšinou nemají o problematice dostatečné znalosti, nechají se táhnout obecným nadšením pro věc a technologické firmy vědí jak na internetu komunikovat, jsou jedna ruka s internetovými novináři, kteří o problematice mnohdy nevědí o moc více než investoři, a kteří pak píší o skvělých úspěších té či oné firmy nebo celého oboru. Je tak nastartován sebezničující stroj, který se točí tak dlouho dokud se část investorů nerozhodne spekulovat na pokles a dokud novináři nezjistí, že špatné zprávy z oboru jsou čtenější než ty dobré. Následně se vše zhroutí a ihned začne nanovo.
Důvod? Investorům jde především o krátkodobé plnění plánu, což je dáno systémem odměňování pracovníků s rozhodovacími pravomocemi, majitelům firem nejde o to, vybudovat funkční business model, ale o to být koupeni a novinářům nejde o objektivní informace, ale o čtenost a příjmy z reklamy. Splasknutí bubliny s sebou vezme i spoustu kvalitních projektů, které přijdou o důvěru trhu neboť investoři změní u oběda téma hovorů z "jak skvělý je můj iPhone, jak skvělé jsou sociální sítě" na "jak moc na hovno jsou všichni ti ITáci, co byli už ve škole podezřele chytří a i jinak divní".
Věřit tomu, že Apple nebo Facebook má skutečně větší hodnotu než VW nebo GE samozřejmě lze, ale je to stejná víra, kterou vidíme u dětí čekajících o vánocích na příchod Ježíška.