Odpověď na názor

Meta je dobrovolně aktivní v rámci iniciativy CSAM (v podání chat control "1.0"), kdy před pár lety změnila podmínky a od té doby se tváří jak na celém problém CSAM pracuje, reportuje miliony vypnutých účtů a spousty zachráněných lidí. Problém je, že v tom není vůbec transparentní, není jasné, kdo dělá kontroly, kde končí osobní data a obsah odchycených zpráv atd.

Chat control 2.0 (alias CSAR) je už pro společnosti jako Meta povinný, kromě nutnosti dělat nějakou analýzu na straně klienta a podle toho udělat patřičné kroky.

V první řadě chce říct, že nařízení je obecné a nespecifikuje vše přesně. Samotný obsah, který je identifikován jako závadný se policii či jiným orgánům neposílá,

"poskytovatelé ... služeb uchovávají údaje o obsahu a jiné údaje zpracovávané v souvislosti s opatřeními ..."

Je to trochu gumové, ale prakticky by měl být k dispozici nějaký popis toho, co se detekovalo, čím se to detekovalo, jak to je přesné, nějaké informace o čase, druhé straně, autoru, zařízení, kde k tomu došlo atd. Tyhle údaje mají být uloženy odděleně a k dispozici koordinačnímu místu, které umí komunikovat s orgány.

Hlavní cíl provozovatele je zabránit šíření a poslání nevhodného obsahuji a případně informování orgánů, že k takovému zabránění došlo.

Což navenek vypadá rozumně, dobře, bezpečně, proto je asi tolik států a lidí, kteří to obhajují. Ze zkušenosti ale víme, jak tohle může dopadnout, postupně se budou přidávat další pravidla a segmenty, které se budou takhle filtrovat. Budou ve firmách vznikat různé otisky, databáze obsahu. Nikde se v nařízení neřešní transparentnost pro uživatele, tj. ty to nemusíš vědět, nemusíš mít možnost nějaké obrany. Kvůi potřebě plnit nařízení tě provozovatel bude nucen přesně identifikovat, takže další balík osobních dat k provozovateli. Věřím, že existují jiné cesty, jak problém vyřešit aniž by se takhle narušilo soukromí.