V konferenčních místnostech e-shopů se pravděpodobně bouchá šampaňské. Na plátnech svítí krásný, jednoduchý powerpointware.... Jak zatrhneme Temu a AliExpress, zkomplikujeme asijské balíčky, a miliony českých zákazníků poslušně otočí své peněženky směrem k domácím obchodníkům. Proč se namáhat s inovacemi nebo zlepšováním služeb, když stačí počkat, až stát a Evropská unie vykolíkují hřiště?
Jenže lidé nejsou položky v excelové tabulce, které lze administrativním škrtem přesunout z bodu A do bodu B.
Marketingoví stratégové totiž zapomínají na základní ekonomickou poučku o cenové elasticitě a na to, proč lidé na čínských tržištích vlastně nakupují. Velká část tamních nákupů jsou čisté impulzivní teda drobnosti pro radost, experimenty za padesátikorunu, nebo specifické blbosti, které v Evropě nikdo nevyrábí. Pokud se taková věc kvůli clu a byrokracii zdraží z padesátky na tři stovky, zákazník nezačne hloubavě srovnávat nabídku na domácím trhu. Udělá něco mnohem prostšího jako že mávne nad tím rukou a nákup úplně zruší. Z pohledu EU e-shopu to není ulovený zákazník. Je to jen nerealizovaný obchod.
Iluzorní je i představa o záchraně „domácích prodejců“. Nalijme si čistého vína vbrovská část tuzemského e-commerce sektoru nestojí na lokální výrobě, ale na tom samém asijském dodavatelském řetězci. Rozdíl je často jen v tom, že český přeprodejce objednal zboží v kontejneru, dal na něj vlastní krabičku, přibalil český návod a přihodil si marži. Až se dovoz zkomplikuje, zdraží vstupy i těmto českým e-shopům.
Historie podobných regulací už dávno ukázala, jak to dopadá. Když se před lety rušilo osvobození od DPH u drobných zásilek, asijští giganti postavili evropská logistická centra a jeli dál. Kdo tehdy zaplakal, byl český kutil nebo modelář, který měsíc čekal na specifický náhradní díl a nakonec za něj kvůli poplatkům poště a celní správě zaplatil trojnásobek.
Umělé zdražování konkurence ještě nikdy nikomu dlouhodobou prosperitu nepřineslo. Výsledkem těchto ochranářských opatření tak nebude masivní přesun zákazníků k českým prodejcům. Výsledkem bude pouze to, že běžný spotřebitel si toho za své peníze koupí méně. A to je pro byznys jako celek dost chabá výhra.
Problém téhle úvahy je, že EU se snaží administrativně řešit strukturální problém. Hlavně ale naráží na fakt, že obrovskou část toho zboží v Evropě vůbec nikdo nevyrábí.
Ochranářská cla mají smysl, když chráníte domácí průmysl před dumpingem. Pokud ale specifický náhradní díl, kutilskou drobnost nebo elektronickou komponentu v EU nikdo neprodukuje, tak clo nechrání nikoho.
Výsledkem pak není „narovnání trhu“ a snaha o bezpečnější zboží, ale čisté trestání evropského spotřebitele za to, že si dovolil koupit něco, co evropský trh vůbec neumí vyrobit ne přes překupníka .
Asijské platformy navíc nerostou jen kvůli dotované poště, ale třeba kvůli přímému napojení na fabriky. Evropa to papírováním nezachrání, jen zchudne koncový uživatel.
…Historicky si pamatuji flame war pod jednou elektronickou věcí na Alze kde jistý zm_d argumentoval, že on za 2500,- ma na eshopu originál, ale Alza má za 1000 fake… …no a kdo tomu rozuměl tak si to koupil v asii asi za 250,- …
Tady ale nemá jít o zdražení konkurence, ale naopak o vyrovnání dotovanych cen konkurence. do budoucna snad i o stejne podminky trhu - zatim totiz asijska konkurence dostava neuveritelny nejolikamiliardovy bonus ve forme nevymahani toho, aby dodrzovali zakony a predpisy (zdravotni nezavadnost a dalsi zminene