No, já si požádal o telefon v roce 1986 (před tím tam měl žádost předchozí nájemník 20 let marně), někdy v roce 1995 jsem dostal "rádio" a až po roce 2000 mi "Společnost Proti Telefonování" sdělila, že pro mě mají drát. Ale to už jsem se stěhoval jinam.
Takže jestli tím "nebyl problém" máte na mysli, že Telekom s tím žádný problém neměl neb na vše kašlal a nic nedělal, tak máte pravdu.
Evidentně o tom, jak to za socíku fungovalo nic nevíte, nebo vědět nechcete.Mezi účastníkem a ústřednou bylo několik rozváděčů, počínaje UR a stačilo, aby někde bylo ,,úzké hrdlo" (a nemuselo to být zrovna mezi ÚR a bytem) a někdo měl smůlu. Kdo měl známé a staral se, měl telefon. Kdo si podal žádost a čekal, nebo někde blbě pindal, měl smůlu. A když se vyčerpala kapacita místní ústředny, byl to už problém, protože takové rozšíření se vyplatilo až když neuspokojených žadatelů bylo víc a leckdy to znamenalo i zvětšování voličových sálů, čili stavební úpravy. A to už byl velmi velký problém, protože se kolem toho muselo dost úřadovat. Ústředny první generace měly stovkové bloky, (1T/LV) čili co stovka účastníků, to metr a půl ve stojanové řadě a když nebylo místo, musela se postavit další stojanová řada, a když nebyl plac, musela se zvětšit dispozice voličového sálu, změny očíslovacího plánu, při větších rozšiřovačkách posilování napájecích zdrojů a zvětšování kapacity baterií, (ústředna pro tisíc účastníků mohla mít ve špičce odběr až 900 A při 60 V DC a olověná staniční baterie ji musela dokázat napájet po dobu aspoň 24 hodin. Takže ty dva dráty do kvartýru a telefonní přístroj byla už jen naprosto bezvýznamná třešnička na dortu.
Za socíku to problém nebyl, proto jsou dnes dráty v každém zapadákově. (kdyby se měla síť dnes zřizovat znovu, půlka území republiky by byla bez drátů.) Problém je v tom, že díky technologickému vývoji je většina těch drátů na dvě věci, protože kdo by dnes stál o pevnou linku, která je použitelná jen pro analogový telefon a fax?