Vlákno názorů k článku Datové schránky časem přijdou o svůj front-end i o svůj identitní prostor od bohous - Pokud má fungovat fikce podpisu, měla by v...

Pokud má fungovat fikce podpisu, měla by v ISDS být informace o tom, které osoby jsou oprávněné za držitele schránky jednat. Pro DS FO a PFO by defaultně mohl být uveden její držitel (s možností někoho přidat a odebrat), u ostatních by toho oprávněného měl držitel nějak potvrdit nebo definovat.

Tak to dneska funguje. Držitel datové schránky může udělit oprávnění dalším lidem. Když jim udělí oprávnění posílat datové zprávy, mohou pak skrze datovou schránku jednat jménem subjektu, kterému patří datová schránka. Problém je v tom, že je to jeden velký přepínač – dotyčný může jednat buď jménem subjektu ve všem (jako by byl jednatel), nebo v ničem. Nelze říct „tento uživatel může firmu zastupovat v daňových záležitostech“.

Pak by ale někde muselo být napsané, že to "pověření" se rovná "udělení plné moci". Ale plné moci jsou podstatně flexibilnější (čas, účel atd.), čili by to vyžadovalo ještě plno programování.
Stranou nechávám, že celá mašinerie s pověřováním je takový opruz, že běžně pověřuju některé soudné osoby ve firmě tak, že jim napíšu U/P na kus papírku a další den si heslo změním. Takže "Jinými slovy: umožňují nepodepisovat odesílaná podání (od fyzických a právnických osob vůči orgánům veřejné moci), protože prý je jisté, kdo je odesílá. " je jistá tak akorát stará bela, a to jen a jen díky nedomyšlenosti procesů DS. Kéž by to bylo aspoň tak flexibilní jako delegace práce v elektronickém bankovnictví. Proč proboha živého není možné, aby někdo zprávy připravil a jednající osoba je po inspekci jen "poslala" ?

Z hlediska zákona je jisté, kdo zprávu odesílá. Podle zákona se podání učiněné vůči orgánu veřejné moci považuje za podepsané držitelem schránky.

Předpokládám, že se počítalo s tím, že model „někdo připraví návrh, osoba s razítkem to pak ověří a odešle“ se bude realizovat ve spisové službě nebo v oběhu písemností odesílatele.

Každopádně vaše zklamání z DS pramení z toho, že je posuzujete podle toho, co přinesou vám jako občanovi. Účelem DS ale nebylo sloužit lidem. Účelem DS bylo to, aby se pár politiků mohlo chlubit, že oni zařídili tu elektronizaci státu. Pak se hledal nějaký problém státu, který by bylo možné elektronizací vyřešit – soudy tehdy měly problém s doručováním písemností, tak se vymyslel systém elektronického doručování, u kterého se zavedlo pravidlo, že po 10 dnech je zpráva považovaná za doručenou, bez ohledu na to, co se reálně stane. Pak se tedy to samé pravidlo aplikovalo i na listinné doručování, takže datové schránky přišly o svou jedinou reálnou výhodu, ale to už nikoho nezajímalo.

Trosku hockey v casech - zakon o DS i fikce doruceni plati od 1.7. 2009