No vidite a ja by som Vas vyhodil, zalozil novu sro na rodinneho prislusnika a jednatela ineho rodinneho prislusnika, ostatnych zamestnancov a majetok tam previedol a Vam odporucil, ze mozete zazalovat sro o platnost zmluvy. Po dvoch rokoch co sa budete sudit budete mat v rukach sice pravoplatne rozhodnutie ktore Vam ale nebude k nicomu - povodna firma bude uz len prazdna skrupina.
To, že fikce doručení existovala už v ČSSR, ČSR, za Rakouska-Uherska a možná ještě dříve, a přetrvala až do dnešní doby, dokazuje pouze to, že státní správa více než sto let kašle na snahu o doručení svých písemností občanovi, a snaží se této nepříjemné a někdy zdlouhavé povinnosti zbavit jak jen může. A protože si sama vytváří zákony, jsou tyto vesměs v její prospěch, a v neprospěch občanů. Je to jeden z dokladů nerovného vztahu občana a státu i v době tak zvané demokratické společnosti, kdy občan není státu rovnocenným partnerem, ale je stále v pozici nevolníka až otroka s tisícem tvrdě vyžadovaných povinností, pro jejichž nesplnění může rychle přijít o majetek i svobodu, zatímco práva jsou mnohdy nedosažitelná.
No vidite a ja bych v pozici zamestnance prozmenu baziroval na spravnem pracovnim prostredi (= napr v kanclu odpovidajici osvetleni - a verte tomu, ze to neni prakticky nikde a je to prekazka v praci na strane zamestnavatele), v lete zajisteni tekutin, odchazel a prichazel bych na sekundu presne a klidne bych se zvedl uprostred jednani s tim, ze mam prave padla. Dale bych na vas poslal vsemozne kontroly bezpecnosti prace (mate radne proskolene zamestnance? 90% firem to vubec neresi) ...
BTW: Na to abyste mohl dat nekomu "dychnout" musite mit zpracovan vnitropodnikovy predpis ve kterem musi byt (mimo jine) uvedeny konkretni osoby ktere jsou k tomu zmocneny.
Verte tomu ze nemuzete vyhrat ani technicky ani moralne. Videl sem to, nekolikrat. Napr pan (velmi hloupy) zamestnavatel chtel aby dotycna osoba vedla podrobny zapis toho, co dela => kazdy den dostal nekolik popsanych papiru, jejichz vypisovani bylo (presne v souladu s pokynem) prakticky celodenni cinnosti (zapis typu "nymi beru do ruky pero abych dle pokynu XYZ zapsal svoji aktualni cinnost a zapisuji ze zapisuji svoji aktualni cinnost")
To je tam (ovšem jinými slovy) i dneska: § 50d/1: Na návrh účastníka rozhodne odesílající soud, že doručení je neúčinné, pokud se účastník nebo jeho zástupce nemohl z omluvitelného důvodu s písemností seznámit. Návrh je třeba podat do 15 dnů ode dne, kdy se s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit. V návrhu musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uveden den, kdy se účastník s doručovanou písemností seznámil nebo mohl seznámit, a označení důkazů, jimiž má být včasnost a důvodnost návrhu prokázána.
Omluvitelným důvodem je typicky dovolená v zahraničí, pobyt v nemocnici a podobně.
Zase další blábol...proč píšeš o věcech, o kterých nemáš ani tušení???
Za komunistů (k 17.11.1989) byla úložní lhůta u zásilek do vlastních rukou 3 (slovy tři) dny (§ 47 OSŘ: [i]"Nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u místního národního výboru a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl."[/i]).
Blábolíš nemysly, Mareši...fikce doručení existovala už v civilním řádu soudním (č. 113/1985 ř.z.) vydaném za starého Rakouska, konkrétně v § 104:
"Jestliže by se doručení nemohlo státi ani přímo osobě, které doručení svědčí, ani podle §§ 102 a 103, může býti vykonáno tím, že se písemnost, kterou jest doručiti, uloží, když doručení mělo býti vykonáno poštou, u poštovního úřadu, k jehož úřednímu obvodu místo doručování náleží, ve všech jiných případech však u obecního starosty místa doručování [neb u správce vyloučeného statkového obvodu] a že se toto uložení ohlásí písemným oznámením, upevněným na dveřích bytu nebo na dveřích u vchodu do obchodní nebo živnostenské místnosti, a podle možnosti také ústně sdělí osobám bydlícím v sousedství.
Písemné oznámení smí býti upevněno na dveřích u vchodu do zavřené obchodní místnosti toliko v den všední.
Byla-li doručovaná písemnost uložena podle předchozích ustanovení, má to účinek doručení. Poškození nebo stržení uvedeného oznámení nemá vlivu na platnost doručení."
no jo, když si někdo myslí, že právo je jen pár "vzorečků" a že stačí opsat mustry z internetu ....
jak s vámi vyběhnu? dovolenou je potřeba určit alespoň 14 dnů předem - takže vám 20. září oznámím , že 5.11. nastupujete dvoutýdenní dovolenou ... a další týdenní dovolené dám tak dva týdny před a dva týdny po jarních prázdninách ....
ano zaměstnanec může zruinovat - ale dokážu tu práci zaměstnanci zcela legálně znechutit - v čechách stačí jen důsledně hlídat nástup do práce (pozdní příchody), dodržování přestávky na oběd, kontrolovat práci, její kvalitu (a třebas zneužívání PC pro soukromé účely v pracovní době, soukromé telefony, tisk soukromých dokuemntů na firemní tiskárně že ...), předčasné odchody z práce, dávat dýchnout ... a ani nemusím přistupovat k drastičtějším metodám (pokuty, výtky, ....)
To si nemyslim, spousta lidi si mysli, jak je snadny vybehnout se zamestnancem, ovsem opak je pravdou - ostatne jeden muj zakaznik uz prohral s jednim ze zamestnancu nekolik soudu - vzdycky dojel na to, ze nedodrzoval nejaky zakon. A samozrejme ze vymejslel jak dotycne osobe znechutit praci aby dala vypoved. Smolik, soud rozhodl, ze osoba ma platnou smlouvu na praci XYZ a tudiz ji musi pridelovat presne praci XYZ a vypoved pro nadbytecnost nepripada v uvahu, protoze na stejnou praci prijima neustale dalsi a dalsi lidi.
A mimochodem, ty zavazne duvody, pro ktere je mozne neumoznit vyber dovolene, nejsou "protoze nechci" - by me velmi zajimalo, jak by zamestnavatel zavazny duvod prokazoval (a jeste lip, jak bude radostne proplacet 30k za zmarenou zahranicni dovolenou).
Princip je (realita), ze zamestnance pokud nechce nevyhodite, zato on vas zruinuje - jednoduse staci pozvat kontrolu tuhle, kontrolu tamhle, bezpecnost prace, pracovni pomucky, prestavky, prescasy ... ono se toho najde tolik ...
Fikce doruceni neni bolevicky ani cesky vynalez, viz treba:
8/1928 Sb. - Vládní nařízení ze dne 13. ledna 1928 o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řízení):
§ 28
(1) Nelze-li doručiti způsobem naznačeným v §§ 26 a 27, budiž spis, který má býti doručen poštou, uložen u poštovního úřadu, jinak u obecního úřadu dodávacího místa a budiž to příjemci oznámeno vývěskem připevněným na dveře vchodu do bytu nebo do místnosti označené v § 26, odst. 1, nebo na dveře domu, v němž byt nebo místnost jest.
(2) Uložení spisu u poštovního neb obecního úřadu má účinek doručení. Poškození nebo stržení vývěsku nemá vlivu na platnost doručení.
Na tuhle blbost se kupodivu myslelo.
V případě datových schránek se nic nemění. Tam se klidně mrknu i v zahraničí. Otázkou však je, zda tam bude i ten internet. Pak by měl spíše platit stejný případ jako dole.
V případě listinných zásilek je situace následující. Pokud někdo odcestuje na delší dobu a nebude tak delší dobu v místě trvalého bydliště, tak je jeho povinnosti o tom informovat patřičné úřady, kteří by pak k tomuto přihlédli - dopis by odeslali na jinou adresu nebo by odeslání pozdrželi. Je prostě nezajímá, kde jste. Stejně to neví.
Ale je pravdou, že těch deset dní je dost krátká doba. 30 dní by stačilo. Těch deset bylo navrženo asi jen proto, aby se zrychlily soudy.
Ano zákoník ukládá dvoutýdenní dovolenou, ale někteří to stejně nedodržuji. Tak třeba já jsem měl mít dva týdny, ale byla rozdělaná neodkladná práce, tak mi ji zaměstnavatel zkrátil na týden. Prostě záleží na vytíženosti práce, kde maximum může být jen týdenní odmlka.
ano máte pravdu, i když ne úplně - citujte to celé:
Dobu čerpání dovolené určuje zaměstnavatel podle rozvrhu čerpání dovolené vydaného s předchozím souhlasem odborové organizace tak, aby si zaměstnanec mohl dovolenou vyčerpat zpravidla vcelku a do konce kalendářního roku, ve kterém právo na dovolenou vzniklo, pokud v tomto zákoně není dále stanoveno jinak. Při stanovení rozvrhu čerpání dovolené je nutno přihlížet k provozním důvodům zaměstnavatele a k oprávněným zájmům zaměstnance. Poskytuje-li se zaměstnanci dovolená v několika částech, musí alespoň jedna část činit nejméně 2 týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodne na jiné délce čerpané dovolené. Určenou dobu čerpání dovolené je zaměstnavatel povinen písemně oznámit zaměstnanci alespoň 14 dnů předem, pokud se nedohodne se zaměstnancem na kratší době.
a ten povinný nástup je od 1. listopadu následujícího roku
fikci doručování rozvinuly až po-revoluční soudy, resp. ji soudcovská loby protlačila do zákonů - a ani se tím moc netají, že poslední velké novely občanského soudního řádu byly proto, aby se soudcům ulehčila práce, to není jen doručování, ale i další fikce, různé lhůty s následky fiktivního uznání sporného nároku , nemožnost předkládat nové důkazy a tvrzení už nejen do odvolání, ale už po prvním ústním jednání ve věcí atd. atd.
Navíc komunisti měli cosi jako materiální pojetí práva, takže bylo dost nutné účastníkům doručovat, po revoluci se ten systém překlápí na formální pojetí, takže nikoho až tak moc nezajímá, jestlí má někdo pravdu (což se zkoumalo za komunistů), ale začíná se klást důraz na plnění formálních lhůt, soudy posuzují věc jen podle předložených důkazů, už samy důkazy nevyhledávají atd. atd.
Nejsměšnější na tom je, že ze zákon pamatuje na dvoutýdenní dovolenou v kuse, zaměstnavatel ji musí umožnit.
Ale že pak nevolník s datovou schránkou by měl správně čekat doma jestli mu nedorazí nějaký dopis od vrchnosti s fikcí 10dnů, to je už právně v pořádku? To je IMHO téma na stížnost na Ústavní soud - krátká doba fikce doručení.