Hlavní navigace

Dvojí metr na on-line kriminalitu

Michal Zálešák

"Internet je kriminogenní prostředí," říkával ještě před nedávnem na svých přednáškách s oblibou známý odborník na počítačové právo Vladimír Smejkal. Faktem je, že s určitou mírou kriminality na Internetu se setkávají všechny "připojené" státy světa. Michal Zálešák se podíval, jak se tyto případy řeší v USA, v Číně a zanedlouho možná i u nás.

S rozvojem společnosti dopadá evoluce i na stinné stránky naší existence – na kriminalitu. V poslední době se čím dál tím více zvyšuje podíl počítačové kriminality. I když jsou násilnické pokusy o vykradnutí banky s obligátním „ruce vzhůru“ hojně zastoupeny, v dnešní době už zdaleka „nejsou in.“ Potenciální zločinci stále častěji sedávají ke svým klávesnicím a využívají bezpečnostních děr v systému – pouze ti zkušenější, těm méně zručnějším nezbývá nic jiného, než se spoléhat na naivní plány (viz Venca Vošoust). Co však s takovými lidmi? Představují pro společnost opravdu reálnou hrozbu? Jak by se s nimi mělo zacházet? Jako dva modelové případy přístupu justice bychom se vám pokusili přiblížit dva případy z opačných konců světa – jeden ze Spojených států amerických, druhý zase z Číny.

O tom prvním případu jste jistě v minulosti slyšeli. Pokud ne o jeho autorovi, tak zcela jistě o jeho přímo ďábelském výtvoru – viru Melissa. 26. března se tento vir poprvé objevil v diskusním klubu Usenet, pak už se automaticky šířil dále a dále. Jeho distribuce byla zajištěna následujícím způsobem: pokud se dostal do počítače dotyčného jedince, který používal k emailové komunikaci Outlook Express, sám se rozeslal 50i prvním adresátům v seznamu. Hrozba natolik veliká, že se raději několik mamutích firem odpojilo od Sítě, i za cenu případných obchodních ztrát. Z těch nejznámějších bychom mohli jmenovat třeba Microsoft, Intel či Lockheed Martin. I přesto dokázal napáchat škody za 80 milionů amerických dolarů.

A autor, jednatřicetiletý Smith? Při obou soudních slyšeních se ke všemu přiznává – jak u vrchního, tak i okresního soudu – právě takto je zacházeno s delikventy, kteří spáchají přečin proti národním a federálním zákonům. Na zmínku, že škody jím způsobené dosahují výše 80 milionů odpověděl pouze následující: „S tímto naprosto souhlasím. To, co jsem spáchal, mělo právě takovéto následky.“ Podle platných amerických zákonů hrozí nyní autorovi a distributorovi viru v jedné osobě až desetileté vězení a pokuta ve výši 150 000 dolarů.

A výše trestu? Ta je brána jako odstrašující příklad pro další programátory, kteří by toužili po tom, stát se přes noc nechvalně proslulými po celém světě. Nevycházíme přitom ze žádných spekulací, stačí pohlédnout do minulosti a přesunout se do Velké Británie. Právě tam byl roku 1995 odsouzen šestadvacetiletý programátor samouk k osmnáctiměsíčnímu pobytu za mřížemi kvůli pětinásobnému nedovolenému průniku do cizího systému. Od té doby zde mají s lidmi podobného ražení takřka klid. Vraťme se však k zpět k tvůrci Melissy . V porovnání s následujícím elektronickým kriminálníkem dopadl mnohem lépe.

V Číně jsou tradičně udělovány vysoké tresty za nejrůznější přečiny, případ z poslední doby nám je důkazem toho, že nejinak tomu je i v oblasti počítačové kriminality, kde byl nedávno vynesen trest smrti, původně nad dvěma bratry – Hao Jingwenem a Hao Junglongem, který byl později omilostněn, ale musel vystupovat jako svědek proti svému sourozenci. Žádné tvoření nebezpečných počítačových virů, žádné pronikání k tajným informacím režimu, pouhé elektronické „vytunelování“ čínské Průmyslové a komerční banky s nikterak vysokou sumou – v přepočtu asi 87 000 dolarů (přibližně 1000× menší škoda než u předchozího případu). Standardní postup nebo odstrašující případ pro další, kteří o takovémto obohacení též uvažují? Vzhledem k čínskému režimu a odmítavému postoji k jakémukoli vybočení ze systému by tento exemplárním trest byl pravděpodobně dílem té první možnosti.

KL17_hlasovani

A jak je tomu u nás? Nedávný případ zaměstnance České spořitelny, známého pod pseudonymem Venca Vošoust, je svým přečinem přibližně někde uprostřed – alespoň co se nebezpečnosti týče – nespáchal sice osmdesátimilionové škody, ale zato ohrozil soukromí všech klientů. A trest? Jak se k němu postaví české soudnictví? Udělá z něj obětního beránka a ukáže tak ostatním, že páchat podobné činy se rozhodně nevyplatí? Na všechny tyto dotazy se dá jen spekulovat. Jednou se však zcela jistě dočteme o vyřčení konkrétního rozsudku. Pak už záleží jen na vlastním posouzení, zda byl soudce příliš mírný nebo naopak, že si takovýto elektronický přečin zasluhoval mnohem menší potrestání.

Michal Zálešák

Našli jste v článku chybu?