Rozdíl je právě v tom že ten digitální obsah si může snadno buď zkopírovat a nebo dostatečně využít i během té ochranné lhůty než ho vrátí-tedy třeba přečíst digitální časopis hru, dohrát počítačovou hru,atd..
Ale co je podstatnější,a škoda že v tom článku nebylo zmíněno, v případě digitálního obsahu existují i jiné způsoby jak si může zákazník ten produkt předem vyzkoušet, např. v omezené demoverzi, uvolněným počtem stránek z časopisu či knížky včetně obsahu a pod.
co je to za logiku? takze kdyz si koupim novou lednici a ta se mi rozsype tak misto abych ji hodil obchodnikovi na hlavu si reknu "v cem je problem, priste si uz tuto lednici nekoupim a taho obchodnika obejdu obloukem"? to ja preferuji prave to vraceni smejdu a porizeni jineho (mozna taky smejdu).
hloupy argument to si ho rovnou muzu zkopirovat od kamarada/warez webu... prave proto si lidi digiobsah kupuji, aby meli original, vlastnili licenci, podporili oblibeneho autora. Moznost vraceni mozna pritahne par vycuranku, ale prinese daleko vice zakazniku kteri bez obav nakoupi a dilo si ponechaji!
To je hodně utopický názor a nechtěl bych být autorem co se spoléhá na to že mu jeho oblíbenci zaplatí.
Já jednu dobu prodával sezoní letní zboží a procento českých vychcánků co vrací zboží těsně po dovolené (tak aby se to stihlo během zákonných 14 dnů) je extrémně vysoké. U digitálu to musí být ještě horší.