Debata o umělé inteligenci se stále soustředí hlavně na schopnosti jednotlivých modelů. Sledujeme, který z nich lépe programuje, přesněji odpovídá nebo dosáhl vyššího skóre v některém benchmarku. S nástupem AI agentů se však těžiště pomalu přesouvá. Agent dostává cíl, plánuje postup, používá externí nástroje, výrazně zasahuje do reálných procesů a provádí tak úkony s provozními, finančními nebo právními důsledky. Uvnitř firem je tedy nutné řešit zcela novou kategorii problémů a odpovědnosti.
V první polovině letošního roku jsem jakožto zakladatel a výkonný ředitel firmy Retailys strávil nějaký čas v Bostonu, kde jsem navštěvoval technologické konference a především akademické přednášky na MIT. Právě toto prostředí mě přivedlo také k Projectu NANDA.
Ramesh Raskar z MIT Media Lab, který projekt vede, používá jednoduchou, ale ekonomicky důležitou změnu perspektivy. Většina firem dnes vytváří “agenty pro X” – agenta pro zákaznickou podporu, nákup, účetnictví nebo rezervaci cesty. Větší trh podle něj ale časem vznikne kolem “X pro agenty”, tedy služeb a institucí, které budou potřebovat samotní agenti.
Právě infrastruktura tak může rozhodnout, kdo na agentickém boomu skutečně vydělá.
Jakmile mají agenti samostatně jednat, potřebují identitu, oprávnění, možnost nalézt jiné agenty, reputaci, platební infrastrukturu či mechanismy řešení sporů. Hodnota se pak může soustředit u provozovatelů prostředí, přes které agenti komunikují a obchodují. Historie internetu ostatně opakovaně ukázala, že mimořádnou moc získávají vedle datacenter či operátorů také provozovatelé vyhledávání, distribučních kanálů a transakční infrastruktury.
Od aplikací k agentické ekonomice
Dnešní AI agent bývá uzavřen uvnitř jedné aplikace nebo firemního systému. Dostane úkol, použije několik předem připojených nástrojů a vrátí výsledek. O agentické ekonomice začínáme mluvit ve chvíli, kdy jeden agent dokáže samostatně vyhledat jiného agenta, ověřit jeho schopnosti, vyjednat podmínky, předat mu část práce a případně mu zaplatit.
Představme si firemního nákupního agenta. Vyhledání nejlevnější nabídky představuje pouze první krok. Agent musí poznat, zda nabídku skutečně předložil daný dodavatel, zda jeho obchodní agent smí firmu zastupovat a zda někdo ověřil deklarované parametry výrobku. Nákupní agent musí současně prokázat vlastní mandát: může objednávat pouze určité zboží, od schválených dodavatelů a do stanovené částky. Po transakci musí zůstat auditní stopa použitelná při reklamaci nebo sporu.
Lidská ekonomika si pro podobné situace vytvořila instituce, které dnes už bereme za samozřejmé: obchodní rejstříky, banky, ratingové agentury, pojišťovny, soudy či profesní komory. Agentická ekonomika bude potřebovat funkční ekvivalenty alespoň části těchto institucí. Některé získají podobu digitálních protokolů a kryptograficky ověřitelných záznamů.
AI agent přitom podle dnešních právních řádů (zatím) není samostatnou právní osobou. Díváme se na něj jako na software používaný člověkem nebo organizací a odpovědnost se tedy hledá u konkrétních subjektů podle platných pravidel. Právě proto záleží na přesném mandátu a věrohodném záznamu toho, kdo agentovi zadal úkol a jak jej provedl.
Project NANDA a otevřený agentický web
NANDA je zkratka pro Networked AI Agents in Decentralized Architecture. Projekt vychází z představy, že nad současným internetem vznikne další výpočetní vrstva, takzvaný Agentic Web. Jeho aktivními účastníky budou autonomní softwarové systémy, které se vzájemně vyhledávají, ověřují, delegují si práci a uzavírají transakce napříč hranicemi firem a technologických platforem.
Ambice projektu sahá dále než k vývoji dalšího agenta nebo komunikačního protokolu. NANDA hledá společnou infrastrukturu, díky níž by mohli spolupracovat agenti postavení na různých modelech, provozovaní různými organizacemi a využívající odlišná rozhraní. V tomto ohledu připomíná ranou internetovou architekturu: společná vrstva propojila heterogenní sítě, aniž by všichni účastníci museli používat software jednoho výrobce.
NANDA identifikuje čtyři kritická infrastrukturní úzká hrdla: DNS, certifikační autority, orchestraci a atestaci.
DNS dnes převádí doménové jméno na adresu serveru. U agenta samotná adresa mnoho neřekne. Potřebujeme prostě zjistit, co agent umí, koho zastupuje, kde právě běží, jakým protokolem komunikuje a zda jeho oprávnění stále platí. Někteří agenti mohou existovat jen několik sekund, dynamicky měnit svoje umístění nebo vytvářet další specializované agenty.
Podobný problém se týká certifikátů. Běžná certifikační autorita potvrzuje vazbu mezi identitou a kryptografickým klíčem. V agentické ekonomice potřebujeme ověřit také mandát. Identita agenta může být autentická, a přesto agent nemusí mít právo uzavřít smlouvu, použít zdravotní údaje nebo utratit deset tisíc eur. Atestace má poskytovat ověřitelné informace o jeho schopnostech, pravomocích a původu těchto tvrzení. Orchestrace následně řeší spolupráci více agentů a bezpečné předávání úkolů mezi různými systémy.
Jedním z hlavních technických návrhů je NANDA Index. Přirovnání k “DNS pro agenty” vystihuje jeho základní funkci, nikoli celou architekturu. Index má fungovat jako lehká, federovaná a protokolově neutrální vrstva propojující různé registry. Autoři používají obraz “quilt-like indexu”, tedy provázané struktury složené z veřejných, podnikových a specializovaných adresářů. Firma by si mohla zachovat vlastní interní registr a sama rozhodovat, které údaje o svých agentech zpřístupní širší síti.
Index odkazuje na dynamické záznamy AgentFacts. Obsahují přístupové body, deklarované schopnosti, podporované protokoly a kryptograficky ověřitelné údaje o agentovi. Publikovaný návrh počítá s rychlou rotací klíčů, odvoláním oprávnění za dobu kratší než jedna sekunda a dotazy založenými na principu minimálního nutného zveřejnění. Agent by při každém vyhledání nemusel odhalovat kompletní identitu a všechny své vlastnosti.
NANDA reaguje také na roztříštěnost dnešní infrastruktury, zejména protokolů MCP či A2A. Model Context Protocol, známý jako MCP, standardizuje především přístup AI aplikací k nástrojům, datům a pracovním postupům. Agent2Agent Protocol neboli A2A poskytuje způsob, jak si mohou dva agenti vyměňovat úkoly a výsledky. NANDA tyto mechanismy doplňuje o vyhledávání, směrování, ověřování identity a reputační či ekonomické vrstvy. NANDA Adapter se pokouší navázat spojení mezi agenty využívajícími A2A, MCP, HTTPS a další rozhraní. Index odpovídá na otázku, kde vhodného agenta najít a jak ověřit jeho údaje. Adaptér má následně pomoci oběma stranám komunikovat.
Projekt má třífázovou roadmapu. Současná etapa se soustředí na základy agentického webu: onboarding, indexaci, vyhledávání a propojování protokolů. Druhá počítá s agentickým obchodem, oceňováním znalostí a mikroplatbami. Třetí fáze pracuje s podstatně vzdálenější představou “společnosti agentů”, založené na Large Population Models, tedy modelech rozsáhlých populací miliard vzájemně spolupracujících agentů.
Součástí praktické části projektu je také aktuálně dostupné NANDA Town, otevřené testovací prostředí pro experimentování s dvanácti vrstvami agentické infrastruktury. Patří mezi ně transport, komunikace, identita, registry, autentizace, důvěra, platby, koordinace, vyjednávání, paměť, ochrana soukromí a ověřitelné informace o datech. Protokoly a jejich implementace se zde mohou posuzovat pomocí veřejných testů.
K projektu je přesto vhodné přistupovat střízlivě. NANDA nemá postavení všeobecně přijatého internetového standardu a scénář bilionů spolupracujících agentů zůstává dlouhodobou hypotézou. Řada technických, právních i ekonomických otázek zatím nemá uspokojivou odpověď. Význam projektu dnes vidím hlavně v přesném pojmenování problémů, které uzavřené agentní platformy řeší každá po svém.
Nejobtížnější z nich může být samotná správa otevřené infrastruktury. Federovaný registr stále potřebuje pravidla pro vydávání důvěryhodných potvrzení, řešení sporů o identitu, změny standardu a obranu proti falešným či účelově namnoženým agentům.
Technická decentralizace záznamů sama nerozptyluje veškerou institucionální moc. Pokud bude několik subjektů ovládat důvěryhodné kořeny, dominantní registry nebo proces schvalování změn, může se koncentrace vrátit v jiné vrstvě. Způsob správy tak rozhodne, zda se z NANDA nebo podobné architektury stane skutečně otevřený ekosystém.
Otevřený protokol ještě nevytváří otevřený trh
Historie nás varuje před jednoduchým technologickým optimismem. Ostatně celý internet sice stojí na otevřených standardech, přesto několik málo korporací ovládá podstatnou část vyhledávání, digitální reklamy, cloudové infrastruktury či třeba i distribuce mobilních aplikací. Otevřený protokol sice snižuje technickou závislost na jednom dodavateli, ale ekonomické koncentraci sám zabránit nedokáže.
U agentů mohou být síťové efekty ještě silnější. Registr s největším počtem důvěryhodných agentů přitáhne další účastníky. Platební systém přijímaný největším počtem obchodníků se pro vývojáře stane přirozenou volbou. Platforma s nejbohatší pamětí uživatele nabídne kvalitnější personalizaci, čímž zvýší náklady na přechod ke konkurenci.
Tento vývoj ostatně již probíhá. OpenAI od prosince 2025 přijímá žádosti vývojářů o zařazení aplikací do ChatGPT. Schválené aplikace se objevují v adresáři, kde je uživatelé mohou vyhledávat a spouštět během konverzace. Apps SDK, pomocí kterého lze tyto aplikace vytvářet, vychází z otevřeného standardu MCP. O přijetí aplikace a jejím umístění v adresáři však rozhoduje OpenAI, které tím získává kontrolu nad přístupem k uživatelům. Adresář ChatGPT samozřejmě není globálním registrem autonomních agentů v pojetí, které představuje NANDA. Dobře však ukazuje, že otevřený technický protokol může koexistovat s centrálně řízenou distribucí.
Evropská regulace už podobnou závislost řeší v sousedních oblastech. Digital Markets Act (DMA) ukládá určeným gatekeeperům mimo jiné povinnosti týkající se datové přenositelnosti a interoperability. Článek 6 odst. 7 DMA vyžaduje za stanovených podmínek přístup třetích stran ke stejným funkcím operačního systému, které používají služby gatekeepera. Článek 6 odst. 9 pak požaduje účinnou přenositelnost dat uživatelů.
Jak konkrétní taková povinnost může být, ukazuje nedávné řízení s Alphabetem. Komise 16. července 2026 přijala závazné rozhodnutí, které Googlu ukládá otevřít konkurenčním AI službám jedenáct funkcí Androidu ve čtyřech kategoriích: vyvolání služby vlastním aktivačním slovem a systémovými vstupními body, přístup ke kontextu na zařízení, provádění akcí v aplikacích a v nastavení systému a přístup ke zdrojům včetně lokálních modelů.
DMA dnes agentické registry ani přenositelnost identity agentů výslovně neupravuje. Jeho logika však míří na podobný druh závislosti: možnost odejít z platformy spolu s hodnotou, kterou si na ní uživatel nebo firma vybudovali. Pro agentickou ekonomiku tak představuje důležitý precedens.
Formální vlastnictví agenta proto vypovídá jen o části skutečné kontroly. Rozhodovat bude možnost přenést jeho identitu, paměť, oprávnění, reputaci a vztahy k ostatním službám. Uživatel může mít sice právo exportovat zdrojový kód nebo konfiguraci, ale při změně platformy může přijít o historii rozhodování, síť obchodních vazeb nebo důvěru získanou v určitém registru. Taková závislost může být pro spoustu firem mnohem hlubší než dnešní uzamčení v mobilním operačním systému.
Platby, odpovědnost a nové zdroje renty
Dalším mocenským bodem budou platby. A i zde vznikají speciální protokoly pro agentickou ekonomiku. Například Visa ve vyvíjeném řešení Intelligent Commerce pracuje s platebními tokeny určenými konkrétním agentům, ověřenými instrukcemi uživatele a transakčními limity. Systém má kontrolovat, zda částka a obchodník odpovídají schválenému zadání, a uchovávat údaje využitelné při řešení sporů.
Možnost samostatně utrácet peníze mění asistenta v praktického účastníka ekonomických vztahů, i když mu právo nepřiznává samostatnou právní osobnost. Kdo ponese ztrátu, pokud objedná nesprávné zboží? Jak se prokáže překročení mandátu? Bude možné pojistit jednání konkrétního agenta podle jeho historie? A jak rozlišíme selhání modelu od chybně nastaveného oprávnění, vadných vstupních dat nebo manipulace jiným agentem?
Kolem těchto problémů v blízké budoucnosti vznikne nový typ služeb. Jistě se dočkáme hodnocení spolehlivosti agentů, specializovaných pojistných produktů, služby na nezávislé audity, forenzní analýzy rozhodovací historie nebo mechanismů na automatizované řešení menších sporů.
Významnou pozici mohou získat tržiště, která propojí poptávku jednoho agenta s nabídkou jiného a z každé interakce vyberou nepatrný poplatek. Při miliardách automatizovaných transakcí může i velmi malá provize vytvořit značnou ekonomickou rentu. Tradiční platební infrastruktura nebyla navržena pro autonomní jednání AI agentů, ale i zde dochází k posunu. Raskar a NANDA uvažují například o stablecoinových mikroplatbách.
Co z toho plyne pro firmy
Zkušenost z předchozích technologických cyklů ukazuje, že dlouhodobě vysoké výnosy plynou provozovatelům infrastruktury spojené s výraznými náklady na změnu a silnými síťovými efekty. U osobních počítačů tuto pozici získaly operační systémy, u mobilních telefonů obchody s aplikacemi a v elektronickém obchodě tržiště a platební sítě. Podobný zápas nyní začíná kolem AI agentů.
Pro firmy z toho plyne praktický důsledek. Výběr modelu podle aktuálního benchmarku představuje pouze krátkodobé rozhodnutí. Mnohem důležitější bude způsob, jakým firma ukládá svou organizační paměť, řídí oprávnění agentů a zaznamenává jejich činnost. Už před nasazením by měla vědět, zda může agenta přenést mezi různými modely, komu patří historie jeho rozhodnutí a jak obtížné bude opustit zvolenou platformu.
Běžný provoz bude vyžadovat prostředí, ve kterém spolupracují lidé a různé typy agentů, každý s vlastní rolí, pravomocemi, odpovědností a přístupem ke sdílené paměti. Systém musí rozlišovat, který agent smí rozhodnutí pouze navrhnout, který je může samostatně provést a kdy musí požádat o zásah člověka.
Dovolím si tvrdit, že právě tato organizační vrstva přežije současnou generaci modelů. Modely se budou měnit a jejich základní schopnosti se postupně stanou běžně dostupnou komoditou. Firemní procesy, oprávnění, znalosti, vztahy a historie rozhodování mají mnohem delší životnost. Organizace, která je udrží přenositelné a nezávislé na jediném dodavateli, si zachová větší vyjednávací sílu.
Ke každému produkčnímu agentovi by proto měl existovat spravovaný záznam o jeho obchodním účelu, vlastníkovi, použitých modelech a nástrojích, dostupných datech, rozsahu oprávnění, míře autonomie a postupu pro odebrání přístupu. Součástí musí být také logování, pravidla odpovědnosti za incidenty a podmínky, za kterých rozhodování přebírá člověk. Na podobě těchto pravidel se vedle technického týmu musí podílet také vedení příslušných útvarů, bezpečnost, compliance a možná i právní oddělení.
Z uvedeného plynou podle mého názoru tři praktická pravidla. Agent má vystupovat pod vlastní strojovou identitou s doloženou delegací od člověka nebo organizace. Firma musí mít technickou i smluvní kontrolu nad exportem jeho paměti a rozhodovací historie. Každou privilegovanou akci má ověřovat autorizační vrstva umístěná mimo samotný model, protože systémový prompt nemůže být jedinou bezpečnostní hranicí.
Stejně praktický je audit nákladů na přechod. Firma by měla zjistit, kolik integrací směřuje přímo na proprietární API, v jakém formátu lze exportovat paměť a historii agenta, zda je možné převést jeho identitu a oprávnění a které funkce závisí na interních službách dodavatele.
Za skutečný test otevřenosti agentické ekonomiky pak považuji možnost odejít. Firma musí být schopna převést agenta k jinému poskytovateli spolu s jeho identitou, mandáty, pracovní historií, reputací a vazbami na další agenty a služby. Export zdrojového kódu nebo několika konfiguračních souborů mnoho neřeší, pokud rozhodující kontext zůstane uzamčen v původní platformě. A právě otevřené registry a přenositelné identity mohou firmám udržet si skutečné vlastnictví agenta a umožnit změnit poskytovatele bez ztráty jeho digitální organizační paměti.
- Chcete mít Lupu bez bannerů?
- Chcete dostávat speciální týdenní newsletter o zákulisí českého internetu?
- Chcete mít k dispozici strojové přepisy podcastů?
- Chcete získat slevu 1 000 Kč na jednu z našich konferencí?
Staňte se naším podporovatelem
ČLÁNKY DO MAILU