Ono je tu hlavně česká snaha všechno předělávat při překladech.
Většinou zjistíte, že český a anglický text jsou dvě různé, významem se lišící věci.
Čeština dostává hodně na zadek, a to také díky neustálému vymýšlení nových a nových slov, které už v češtině jsou. Už nevyučujeme, ale provádíme edukaci například.
Čeština také má velmi časté změny gramatických pravidel. Sečtěte si počet oficiálních změn českého pravopisu za minulé století a porovnejte ho třeba s němčinou. Němčina udělala za minulé století změny tři, jedna byla od Hitlera a byla neprodleně zrušena, a proti poslední se brojí takovým způsobem, že nevím nevím.
Čeština mezitím je Ústavem pro jazyk český neustále měněna, rozorávána, dokonce jednou musel zasáhnout i stát a klepnout Ústav přes ruce. A samo ministerstvo raději vydalo svůj dodatek k češtině, podle kterého se učilo.
Největší legrace jsou samovolné změny na webových stránkách Ústavu pro jazyk český v jejich poradně. Lituji, že nemám třeba screenshoty jejich hesla, jak se správně píše datum a čas. Během několika měsíců se heslo změnilo několikrát, a to od téměr striktních teček mezi hodinami a minutami s tím, že nepoasled tam upřednostnili dvojtečky s tím, e i tečky jsou platné. Jak je to dnes, netuším, už na jejich poradnu nechodím.
Neustálá expanze nových a nových slov, které Češi vymýšlí jen aby vypadali učeně způsobil, že jsem s úžasem zjistil, že z anglických materiálů se mi učí lépe, neboť neodhaduji pořád, co kterým slovem autor myslel. A to umím anglicky poměrně špatně.
V prekladech nachazim chyby, ktere prekladatele evidentne pachaji diky neprecteni predchozich dilu. K tomu pridejte neznalost anglictiny nebo snaha o "lepsi" preklad a nestesti je hotovo.
Národní jazyky handicapuje hlavně klesající úroveň překladatelů (mnohdy v knihách najdu chyby, které jsou zcela očividně spáchané díky nedostatečné znalosti současné angličtiny) a absence korektorů.
A češtině konkrétně dost škodí, že stále ještě nemůžeme pořizovat nové (myšleno s platnými autorskými právy) e-booky jinde než na Warforech. Když se mám rozhodnout, jestli s sebou budu vláčet knihu o patnácti stech stranách, anebo jestli si to z iPAQu (dnes věc už dosti mimo, takže za pár šupů) přelouskám anglicky, tak je to jasná volba...
Za sebe můžu říct, že už pomalu začínám ztrácet schopnost nějakého květnatějšího vyjadřování v češtině, a kolikrát mě napadají hotové anglické věty které musím zpětně překládat.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).