Zrovna legendární (dnes už) béčko War Games vlastně neobsahuje žádný hackerský nesmysl. Hlavní hrdina si změní známky protože si školní sekretářka poznačila týdenní heslo na papírek (běžná praxe i dneska), hrubou silou hledá nezabezpečené modemové terminály (reálný bezpečnostní problém tehdejší doby) a najde zapomenutý terminál Noradu (reálná hrozba, kterou americká armáda po vzniku filmu opravdu prověřovala) do systému pro simulaci vojenských strategií (takové existují a existovaly) a spustí simulaci, která posádku Noradu zmate natolik, že málem vyvolá skutečnou třetí světovou válku.
Když odhlédneme od poněkud přeceněných schopností tehdejších počítačů a neuronových sítí, tak příběh neobsahuje žádnou podstatnou logickou chybu. Včetně toho "přeučení" vah neuronové sítě pro simulaci her hraním piškvorek, že optimální řešení úlohy může být "nehrát". I to pískání do telefonu pro volání zdarma opravdu nějakou dobu existovalo, byť bylo trochu složitější trefit správnou frekvenci a délku tónu.