Vlákno názorů k článku Heslo pro Hotmail může mít maximálně 16 znaků. A stejně u dalších služeb Microsoftu od Pavel Šrubař - Každá webová služba, která chce vypadat důvěryhodně, by...

Každá webová služba, která chce vypadat důvěryhodně, by měla publikovat prohlášení, jak nakládá s hesly, tj. zda je ukládá v plaintextu nebo jako jednosměrný otisk, zda přitom používá salt, jaká činí opatření proti zcizení uživatelských dat atd.
Tak jako to dělají certifikační autority ve svých politikách (CPS).

drobný problém u HTTP Digest je v tom, že pak musíte mít heslo v plaintextu.

Právě že nemusíte.

Tak to gratuluji, průlomy v kryptografii se přece jenom dějí :-)

To ovšem není HTTP Digest, ale budiž, možná bych to mohl uznat.

Problém je v tom, že MD5(login:real­m:heslo) ekvivalentem plaintext hesla a jeho prozrazení vede k přímé kompromitaci. Takže asi tak. Možná to chce trochu teoretického zázemí.

MD5(login:real­m:heslo) je osolený hash hesla, po kterém všichni tolik touží. Není ekvivalentem otevřeného hesla, je jeho ekvivalentem jen pro stejný realm. To je dost podstatný rozdíl. Jeho prozrazení vede ke kompromitaci účtu jen pro stejný realm, tedy typicky jen u jedné služby (u té, odkud onen hash unikl). Což je podstatně příznivější varianta, než když takto získáte přihlašovací údaje ke spoustě dalších služeb, kde uživatel používá stejné jméno a heslo.

Větičky o teoretickém zázemí sedí od někoho, kdo před chvílí tvrdil, že HTTP Digest vyžaduje znalost hesla v otevřeném tvaru na serveru.

Plácáte nesmysly. Vyjadřoval jsem se k bezpečnosti jednoho autentizačního požadavku. Pokud používáte stejná hesla u různých poskytovatelů, tak jste padlý na hlavu, ať už je má uložena jako MD5 digest nebo plaintext.

V tom případě nevím, proč přispíváte do této diskuse, když píšete úplně o něčem jiném, než všichni ostatní. My ostatní tady řešíme přihlašování k webu a zabezpečení pro případ, kdy uživatelé používají stejná hesla na více místech a jedno z nich je kompromitováno. To je totiž přesně ten problém, který se snaží řešit ukládání osolených hashů.

Opravdu? Tak to jsme asi každý četl jinou diskusi :-)

Při nastavení hesla spočítá klientský JavaScript hash MD5(login:real­m:heslo). Výsledek (říkejme mu otisk) spolu s loginem pošle na server, server si tuto dvojici uloží. Při přihlášení pak tento otisk používá klient i server jako jeden z parametrů hashovací funkce, dalšími parametry jsou výzva, HTTP metoda a URI, tedy údaje, které zná klient i server. Kde se server dozvěděl heslo v otevřeném tvaru, aby jej mohl uložit? Co na použitých postupech je pro vás tak překvapivého, že to považujete za průlom v kryptografii?

Když jsem trval na tom, že HTTP digest nepotřebuje na serveru hesla v otevřeném tvaru, měl jsem za to, že dávat nějaký odkaz by bylo urážkou diskutujících. Každý přece umí do Googlu napsat "HTTP digest" před tím, než se začne ztrapňovat v diskusi. Hm, mýlil jsem se. Tak pro jistotu: RFC 2617.

K čemu by takové prohlášení bylo? Prohlásit může kdokoli cokoli. Pokud někdo chce vypadat důvěryhodně, použije takový způsob registrace a přihlášení, při kterém se heslo nikdy nikam neposílá. Na webu je to trochu problém, pro přihlášení jedině popelku HTTP Digest, pro registraci pak jedině nějaké javascriptové udělátko, které ten hash spočítá na klientovi.