Vlákno názorů k článku Hrozba ukrytá v Googlu od Filip Jirsák - Titulek článku je o tom, že v Googlu...

Titulek článku je o tom, že v Googlu číhá ukrytá hrozba, perex je pak o tom, že je špatně, že Google nemá konkurenci. A vlastní článek pak o tom, co se stane, když jsou špatně udělané stránky. Tedy popořadě:
Tržní prostředí a výhody konkurence nespočívají v tom, kolik je možností, ale v tom, že na trh může vstoupit nový hráč. V případě Googlu v tom myslím není problém - technologie není až tak drahá a obecné principy fungování Googlu jsou známy - pokud tedy někdo vymyslí lepší vyhledávání, může se Googlu postavit. A tato "hrozba" stačí k tomu, aby se Google neustále inovoval a vyvíjel. Co by bylo na případné vstoupení nového hráče nejnáročnější je změnit zvyk uživatelů - ale ani to mi nepřipadá jako velký problém - překvapilo mě, jak rychle se např. v ČR spousta uživatelů přeorientovala ze Seznamu na Google - a to zde Google neměl žádnou reklamu.
Zbytek článku je v podstatě o tom, že když někdo má web, a neví proč, tak má problém. Což je ale celkem normální a není to chyba, problém ani hrozba Googlu. Pokud někdo ví, že firemní web nedělá pro Google, ale pro své zákazníky, nemůže ho Google nijak ohrozit. Buď je ve výsledcích mezi prvními, protože jeho web je skutečně "dobrý". Pak se z tohoto místa ale nemůže sám ztratit. Nebo je na prvním místě podvodem, protože našel nějakou "díru" ve způsobu, jakým Google hodnotí "dobré" weby. Pak se ale nemůže divit, že se z prvního místa dříve či později (a v případě Googlu spíš dříve) ztratí. Pravda je, že za to opravdu často nemůže přímo firma, ale webmaster nebo někdo podobný - ale pak je to problém špatného výběru dodavatele služby. Když vám zedník postaví křivou zeď, také nebudute obviňovat výrobce cihel, jakto že je s jeho cihlami možno stavět křivé zdi, ale budete právem obviňovat z chyby zedníka.
Skutečným problémem (ale nikoliv Googlu) je, že se web neustále "optimalizuje" pro vyhledávač, pro prohlížeč, pro rozlišení atd. To se ale neustále mění. Když někdo raději web optimalizuje pro svou cílovou skupinu - pro člověka, má dlouhodobou stabilitu zajištěnu a změny prohlížečů, vyhledávačů ani ničeho podobného ho neohrozí.

Moje zkusenost s Google je takova, ze cim mene taktizuji tim mam lepsi dostupnost na Google.com

Drive jsem vyuzival ruznych zarucenych triku ktere se popisovali na webu, ale opakuji znovu, ma neodborna lajska zkusenost je uchovat dostupnost linku, odkazu, atd na mem vebu, Link ktery chci zrusit tak jej presmeruji na domovoskou stranku.

Úkolem SEO konzultantů je chránit zákazníka před webdesignerským studiem. SEO konzultant neříká, co udělat, ale co nedělat. A chce za to samozřejmě tu část peněz, kterou zákazník ušetří na studiu, nikoli tu část, o kterou by zákazník přišel, kdyby ty peníze studiu dal na realizaci všech zamítnutých postupů.

To snad ne. Kdo by tedy byl tím, kdo navrhne, jak web dělat po stránce obsahové? Zákazník - ten tomu málokdy rozumí. Webdesignerské studio? Od toho se očekává design a technické zpracování. A když od něj budu očekávat i optimalizaci obsahu, nebudu již potřebovat žádného SEO konzultanta, protože jeho znalosti potřebuje i webdesignerské studio.

Po obsahové stránce by měl web navrhovat informační architekt, který má solidní znalosti jak z oblasti webdesignu, tak SEO. Když se to totiž vezme kolem a kolem, web je vždy nesmírně těsně spjat s hledáním -- SEO se většinou chápe jen jako hledání zvenku, jenže pak je ještě celý komplex hledání uvnitř (přehledná struktura webu, navigace, srozumitelnost textu, různé orientační prvky, atd.) a to právě řeší informační architektura.

Web navržený dobrým informačním architektem je zpravidla automaticky na 80-90 % optimalizován i pro vyhledavače. V podstatě pak už stačí jen ohlídat elmentární přístupnost.

Já s vámi ze srdce souhlasím. Filosofie "web dobrý pro lidi je dobrý i pro vyhledavače" je skutečně z dlouhodobého hlediska nejlepší. Přesto má minimálně dva háčky:

1) Větší část SEO konzultantů (alespoň v USA) se snaží, když už ne přímo "podvádět", pak tedy alespoň jít na hranu nože. Nejde jim to ani moc vyčítat, protože konkurence je v tomto oboru obrovská. Nu, a právě ta hrana nože je velmi sporná, protože Google žádné konkrétní informace o tom, co se smí a co ne, neposkytuje.

Pokud si tedy budete vybírat SEO konzultantna, máte opravdu těžký výběr i v případě, že Internetu velmi dobře rozumíte. Troufám si říci, že pro běžnou, malou, neinternetovou firmu je ten výběr natolik těžký, že jeho výsledky budou prakticky vždy náhodné. Ono se totiž ani nedá spoléhat na reference, neboť co mohlo někomu perfektně fungovat léta, nyní již třeba nefunguje.

2) Google penalizuje i věci, které slušného webmastera, dělajícího slušný web pro slušné lidi, ani ve snu nenapadnou. Jeden čas např. šlo vyřadit z Googlu i cizí web prostřednictvím příspěvků do diskusního fóra nebo knihy návštěv a do určité míry to jde to stále.

Ostatně, Lupa povoluje Googlu indexovat tyto diskuse, takže to můžu zkusit ;-) Myslím, že po nějakém čase by se mi podařilo jí alespoň snížit PageRank, pokud kód příspěvků velmi pečlivě nemonitoruje.

A o tom to je. Google nikde nezverejni, co se smi, protoze kdyby to zverejnil, prestalo by to mit smysl. Vsichni CEO konsultanti by se podle toho zaridili a uzivatel googlu by nenasel web, ktery hleda, ale web, ktery ma nejdrsnejsiho CEO konsultanta. A o takovy web uzivatel nestoji a ani nestoji o takovy vyhledavac, ktery mu ten web vnuti.
Defacto tedy google je o tom, jak uspesne dokaze nicit CEO konsultanty :-)

Podobny paradox je u zarucenych programu, ktere dokazi predpovedet chovani cen akcii. I kdyby fungovaly, jejich pouzivani by vedlo (a vede) k tomu, ze fungovat prestanou, protoze znici samy sebe :-)

Ale zveřejňovat "co se smí" není věcí Googlu, ale psychologů, sociologů, odborníků na ergonomii (tito to určují spíše obecně a spíše doporučují) a tvůrců standardů (např. W3C). Tito všichni "určují", co je potřeba pro to, aby byl web "dobrý" - t.j. aby co nejlépe splňoval účel, pro který byl vytvořen. A jejich společnými zákazníky jsou webmasteři i vyhledavače - obě dvě skupiny potřebují vědět, co se návštěvníkům stránek líbí - jedni, aby to tak dělali, druzí, aby stránky mohly hodnotit obdobným způsobem, jako člověk.
Je to podobné, jako u zákonů. Když někdo dělá věci "normálně", nemusí se bát, že by překročil zákon. Když začne kličkovat na hraně, využívat různé skulinky v zákonech, může se mu občas stát, že přešlápne - a také mu to nikdo neřekne předem, až soudce posoudí konkrétní případ a nějak rozhodne. Navíc většina takovýchto případů bude považována za nemorální - i když se dotyčný hájí, že jednal "stále ještě v mezích zákona", nemusí být skutečně soudem potrestán, a jeho čin bývá (doufejme) potrestán jinak - ten člověk má špatnou pověst, nemůže podnikat ve stejném oboru, musí lidi přesvědčit, že už se chová lépe. A i postoj společnosti se mění, tzn. v obdobném případě může soud za nějakou dobu rozhodnout jinak.
Stejně i ten, kdo dělá web podle pravidel a nesnaží se chytračit a kličkovat na pomezí, nemusí se ničeho obávat. Pokud bude dělat web "stále ještě v mezích pravidel", ale bude různě chytračit a ohýbat ta pravidla, odsoudí ho dříve či později vyhledavače, a spíše později, ale zase na delší dobu, uživatelé. Tedy to, že jej odsoudí vyhledávač, je pro něj vlastně varování, a má šanci věc napravit ještě před tím, než si toho všimne většina uživatelů.