Nie je dôležité, či je IP Adresa osobný údaj alebo nie. Na tomto prípade je najhroznejšie to, že súkromná firma A môže získať prístup k informáciám, ktoré má firma B bez toho, aby táto s prístupom súhlasila. To je absolútne neprípustný zásah do súkromného majetku firmy B.
Tak dovedu si představit zákon či nařízení soudu, které bude zcela legitimně firmě G nařizovat určité údaje (např. IP adresy) zveřejňovat. Co si ale neumím představit a žádnou rozumnou obhajobu pro to nemohu najít je to, že by tyto údaje měla mít k dispozici pouze nějaká firma V, ale nikdo jiný. Co činí firmě V takový nárok? To, že možná má nějaký zájem tato data využívat? Fajn. Já taky možná mám zájem, možná ne, nikomu do toho nic není, takže chci, aby G tyto údaje buď předával všem nebo nikomu.
Princip, který jsem nastínil výše ovšem nic nemění na faktu, že s jakýmkoliv povinným zveřejňováním či předáváním IP adres mimo orgány činné v trestním řízení ostře nesouhlasím.
Protože právo v USA je precedenční, tak např. na jeho základě je možné chtít, aby např. některé noviny musely zveřejnit, z jakých telefonních čísel se na ně volalo.
No, nebylo by to také špatné u politiků.
Rekl bych, ze cela tato glossa je tak trochu uplne mimo skutecne deni. Snad jen sturcne: nelze zamenovat bezduvodny narok k pristupu k ip se situaci, kdy nekdo ma duvod znat pocet divaku jeho autorsky chraneneho obsahu, natoz se situaci, kdy chce znat odkud obsah byl nahran.
a dale: nikde neni (doufam) receno, ze si bude s temi daty moci delat co se mu zlibi. Bude mit k nim pristup jen za timto ucelem, tj. aby mohl uplatnit sva prava, a nesmi je zneuzit k zadnym jinym ucelum. To by byl trestny cin.
Princíp sporu je v tom, že WIACOM tvrdí, že služba YouTube je založená na obsahu, na ktorý majú práva práve páni z WIACOM-u.
Nejaký zoznam IP adries je nezmysel. Podstata tvrdenia sa predsa dá preskúmať aj bez zverejňovania týchto údajov.
Keďže ide o spor ohľadne podozrenia z porušovania autorských práv, problém vôbec nemusel existovať. Stačilo aby vidláci z WIACOM-u požadovali namiesto zoznamu IP adries štatisticky spracované dáta tak, aby neobsahovali žiadne citlivé údaje. Pre potreby súdu by mala stačiť štatistika, koľko % návštevníkov z YouTube sťahuje autorsky chránený obsah.
Podľa môjho názoru je to aj tak zo strany WIACOM-u len hnusné snaha o zastrašovanie a nepochopenie princípov trhu a internetu. Je predsa nezmysel považovať nekvalitné "ukážky" z autorských diel uploadované návštevníkmi za úmyselné neoprávnené šírenie zo strany Google a postaviť na tom žalobu.
Nie, nie. Viacom ani ktokoľvek iný nemá čo požadovať informácie od inej firmy. Je úplne jedno, čoho sa tie informácie týkajú. Ak má VIACOM pocit, že dochádza k porušovaniu ich práv, potom nech podajú trestné oznámenie polícii a tí to vyšetria.
stejně jako se mýlí (či mýlil) zmiňovaný soud. IP adresa je naprosto identická s telefoním číslem, nebo adresou domu.
Silně pochybuji, že by si kdokoliv dovolil požadovat po například knižním vydavatelství adresy naprosto všech publikovaných autorů - a hloupě (jako autor glosy) argumentoval tím, že jde v mnoha případech adresy do práce. Podstatný je záměr žadatele (zde žalující strany), tedy snaha o získání dostatečného množství údajů, umožňující ipso facto identifikovat konkrétního člověka.
Abych dal příklad - není podstatné, že obviněný manželku ani květinou neuhodil, je podstatné, že prokazatelně chystal její vraždu.
Autor se nemýlí. Mýlíte se vy, bohužel. Veřejná IP adresa je adresou providera a nezjistíte z ní celkem nic. Vím například, že spousta adres vás navede úplně do jiného státu, než uživatel bydlí. Sama používám pro jeden počítač dvě internetová připojení a když si ověřím lokalizaci mé IP adresy, zavede mě to sice do ČR na dvě různá místa, ale nikdy na místo, kde bydlím, natož k mé osobě. Šance je minimální.