Vybírání dárků na poslední chvíli bytostně nesnáším. Jakoby nestačil ten samotný stres z toho, že ještě nemám koupeno, co potřebuji, tak mi v každém obchoďáku koledy a výzdoba připomínají, že Štědrý den je za dveřmi a tlačící se lidi zas, že lidí je moc a věcí málo, tak honem :D Proto se snažím dárky kupovat co nejdříve (mým cílem je kupování v průběhu celého roku), letos už jsem dokonce začala a pro rodiče koupila wellness víkend na Kaskádě, pro syna batoh se spider manem a pro dcerku panenku z monster high. Ještě jich pořád ale zbývá spousta dokoupit.
Připadalo mi to jako blábol o všem možném. Jak obstarávat dárky automatizovaně, jak o dárky vlastně nejde, ale rodina má být spolu...
Hlavně mě dostala formulace: "...ale i těm, kteří prostě nemají čas přemýšlet o tom, komu co dát..." Jak může někdo 'nemít čas' popřemýšlet o tom, čím svým nejbližším udělat radost? Na co si to proboha hrajeme, že nemáme čas. Kam to spěcháme, že už i Vánoce chceme odbýt?
