Vždycky, když se dostanu do nějaké fabriky, kde ještě nezvítězila sterilita naddnárodních koncernů, těším se na všelijaké šatny, dílny, kutlochy a svačinárny , které si chlapi tapetují firemními kalendáři s nahotinkami - nejraději mám takové, kde se nemalovalo již takových 30 let a najdete tam vzácné kusy s plnoochlupeným ohanbím a trvalou s logem Motokov, či drsně explitní plakáty z prvních čísel časopisu Leo. Každý soustruh, každá fréza, každá šatní skřínka má svou nahotinku, která z pouhých lidských zdrojů stále dělá muže.
Vejdu-li dnes do oupnspejsu, najde se ve smíšených kolektivech jen málo odvážlivců, kterí by na obrazovku vyvěsili spoře oděnou dívčinu, či dokonce nějaký ten odhalený klín. Nahota a živočišnost se hold u košíláčů a kravaťáku nenosí - asi by obchodní partneři nekoukali s nadšením na odhalená pohlaví na notbooku obchodního zástupce - takže vítězí krajinky, kytičky, fotky dětí a manželek. A tak se vždycky těším na exkurzi do dílny, kde to smrdí olejem a rozpáleným kovem a pokoukám, co nového si chlapi vyvěsili.
Brilantní postřeh. Ano, v politicky a genderově korektním prostředí se zapomíná na to, že chlapi jsou stále chlapi. BTW, ja mám na svém notebooku jako pozadí dívčí pozadí, co jsem si i sám nafotil... :-)
Uvedené téma je však zajímavé a mohli by se tím zabývat psychologové, jako o další projektivní techniku...
Ano ano, třeba takový reklamní plakát Spojených kartáčoven Pelhřimov, kde spoře oděná děva třímá jeden z vlajkových produktů firmy a nápis netíravě hlásá "Naše štětky do celého světa".
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
