Vlákno názorů k článku Jak se kradou články a fotky od Alan Řepka - já když kopíruju něco na svůj web, tak...

já když kopíruju něco na svůj web, tak samozřejmě uvedu zdroj odkud to mám.. :-)

V autorském zákoně je zakotvena ještě věc zvaná "citace". Efektivně to znamená, že pokud se zkopíruje přiměřeně malý kousek (třeba odstavec nebo dva, ale ne celý článek) a uvede se zdroj (odkaz a jméno autora), tak je to v pořádku bez ohledu na autorovy kecy.

Pak to ale musi byt jako citace uvedeno. Nelze to jakkoli zasadit do sveho textu. Nelze to (az na vyjimky jako je oprava chyb nebo preklad) upravovat.

Prevzeti fotografie pak take (az na hodne obskurni vyjimky) neni citace.

To jsou ale nesmysly.

1. Citace je téměř vždy, skoro až z definice, zasazena do vlastního textu, není to nijak zakázáno.

2. Úpravy citovaného textu (např. vypuštění její části) jsou běžné a nejsou AZ zakázané. Pokud byste to přehnal a např. z toho vyšlo něco co dotyčný neřekl (nenapsal), tak budete mít problém spíš s pomluvou apod. než s AZ.

3. Citace fotografie je celkem častá, rozhodně se nejedná o nějaké "hodně obskurní výjimky."

to je sporné, a vždy to otázka přiměřenosti. Mimochodem, říká vám něco slovo koláž? Většina webů jsou prostě koláže - tedy se na nich nepochbně mohou vyskytovat útržky jiných webů, zcela vytržené v kontextu, které společně dohromady vytvářejí nové umělecké dílo.

Není lepší, než CtrlC CtrlV, kdy se opravdu "krade" vložit na stránku odkaz href= na původní umístění? U obrázku je to triviální u textu to lze řešit otevřením odkazu v rámci.
To je citace hodná internetového věku.
Pokud to ještě okomentuji že to není moje, tak to snad je více než o.k.

vnořené stránky resp. použití rámců není etické.

Ale alespoň už to není kriminální, jen neetické.

podle prof. Hrdiny, který nám přednášel informatické právo, je framování na cizí web bráno také jako nepovolené používání cizího díla.