No vidite, jak jsme to pekne promichali :-), o to mi slo, problematizovat pouzivani jednoduchych deleni a definic.
K Jungovu asociacnimu experimentu - jeden ze zakladnich problemu psychologie je to, zda-li se ma zabyvat tim, co maji lidi spolecne, nebo tim, co v cem se odlisuji a co je u kazdeho cloveka specificke (a jak uz to tak byva, ruzne discipliny psychologie se dle sve specializace v rozdilne mire zabyvaji obojim). Pokud se chce zabyvat tim spolecnym, pouziva imho ty same metody, jako sociologove pri reprezentativnich setrenich, a resi podobne problemy s vyberem, merenim, operacionalizaci, atd. V pripade Jungova asociacniho experimentu bychom mohli uvazovat o tom, jak zjistit miru vyskytu urcitych typickych odpovedi na klicova slova v asociacnim experimentu v cele populaci, zda-li existuji rozdily mezi urcitymi demograficky ci socioekonomicky urcenymi kategoriemi, jak je to ovlivneno kulturnim kontextem (v jine zemi, nebo treba ve stejnem zemi, ale jinem narode...). Takove veci by sice psycholog mel (nebo mohl) umet postihnout, ale patri to spise do ranku sociologie (a kdyz pujdeme do dusledku i jinych oboru, treba lingvistiky...). A pritom vysledky takoveho zjisteni jsou pro praxi psychologie vrcholne dulezite. A tak muzeme meditovat dale (doufam, ze to me nikdo chtit nebude :-)) ).
Ohledne te teoreticke sociologie bych se primlouval za to, aby se v tomto kontextu nepouzivalo dichotomie "kvalitativni-kvantitativni", jelikoz je to dosti zavadejici (tahle slova se hodi mnohem vice k metodam vyzkumu, tedy empiricke sociologii).
Ohledne tech manazerskych operaci s cisly samozrejme souhlasim.
No a to, ze koncept IQ je dosti monstroznim konstruktem (nemluvim ted o vsech koncepcich inteligence, ale pouze inteligencnim kvocientu, aby bylo jasno), je urcite pravda. Ale je to dobry priklad statisticke prace v psychologii :-)).
Interview i dotazník jsou psychologické i sociologické metody. :-)
Ano, i sociologické používají projektivní metody, protože zjistili, že je to účinné. Jak píší jinde, psychologie a sociologie se občas překrývají. Jungův asociační experiment nebo výzkumy v oblasti kognice jsou však již doménou psychologie, ne? (I když si dokáži představit, jak se z nich udělá sociologická analýza.)
Netvrdím, že sociologie pracuje jen s číšli a psychologie vůbec. Vždyť většina sociologické ground theories jsou pěkně kvalitativní (nebo aspoň vývody z nich - á la Durkheim). Naopak můj první psychologický výzkum byl na škole málem odmítnut, protože jsem pracoval jenom s primitivní statistikou. Psychologie potřebuje občas na podporu svých tvrzení i důkladnou statistiku (chi-kvadráty, lambda kalkuly...).
Uvedený příklad měl jen demonstrovat, proč manažeři občas tak rádi operují čísly.
Když už jsme u toho IQ: psychologům se dodnes nepodařilo zjistit, co to je nebo co by to mělo představovat. Proto se od tohoto konstruktu opouští. Osobně mám nejraději Bohnerovu definici, která říká, že IQ je to, co se měří IQ testy. :-) (Původní znění je ještě pregnantnější a pikantnější, bohužel nemám onu knížku momentálně k dispozici).
No nevim, nevim, kdyz budete delat psychologicky vyzkum pomoci interview a zeptate se napr. tech divaku, co by na obrazovce chteli videt a co odsuzuji, dosahnete s nejvetsi pravdepodobnosti uplne stejnych vysledku, jako kdyz se jich zeptate pomoci dotazniku - tj. budou rikat, ze chteji dokumenty a odsuzovat sex a nasili na obrazovce. Na to, abyste zjistil skutecne motivace a zdroje, ze kterych vychazi jednani, potrebujete spise projektivni techniky. Ale otazky projektivniho charakteru muzete koneckoncu pouzit i v dotazniku sociologickeho vyzkumu. Naopak statisticke techniky a presna cisla nejsou zdaleka jen domenou sociologu (co je treba takovy inteligencni kvocient? Ten byva nejcasteji definovan vyjadrenim toho, v jakem miste distribuce rozlozeni bodovych skoru daneho testu se mereny jedinec nachazi...za konstrukci validniho IQ testu se skryva plno statistiky a metodologie, ktera by podle Vas patrila sociologum...) Neni to zdaleka tak jednoduche, jak to nastinujete (i kdyz chapu, ze prostor je omezeny...).
Náhodou se konzultacemi také živím. Osobně to vůbec neberu. :-)
K těm podobným případům: jako další jsou uváděny průzkumy televizních diváků: podle dotazníků si všichni přejí více dokumentů a odsuzují násilí a sex na obrazovce. Ve skutečnosti však přitahuje právě násilí a sex, narozdíl od dokumentů.
Jiný příklad: v dotaznících jsou lidé ochotni vyjmenovat stopadesát vlastností, podle kterých vybírají auto. Ve skutečnosti však vybírají hlavně podle toho, jak se jim líbí.
Ad závěr: dotazníky a podobná šetření jsou sice užitečné, ale často chce zakazník něco úplně jiného, než vám řekl. Je třeba jít na hloubější úroveň výzkumu.
Zajimavy clanek, ktery ma v podstate ve vsem pravdu, akorat jsem nejak nenasel pointu nebo nejaky prakticky zaver :( Jasne, analyzy spotrebniho chovani jsou super, jenomze cesky internet se zatim ani nedostal k jednotnemu mereni zakladnich medialnich dat.
"Podobných případů se dá uvést více. Je snazší rozdat dotazníky a čekat na výsledky. Pokud se jimi ale budete řídit, můžete někdy prodělat i vlastní košili. Pochopit, co skutečně zákazník chce, je velmi těžké a náročné. Přináší to však výsledky."
Hezke. Neberte to osobne, ale nezivite se nahodou consultingem? :))))
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
