Nejsem sociolog, ale myslím si, že lidé mají výjimečnou schopnost se vyrovnávat s vnějšími podmínkami. Stejně rychle, jako si zvykli na techniku (a je to jen cca 100 let), si zvyknou i na netechniku, když to bude nutné. Jen se zvýší úmrtnost a dojde k "přírodnímu" výběru.
Navíc potenciál technologické civilizace a odolnost proti katastrofám je fantastická. Stačí se podívat na zkušenosti z válek, ty jsou dost podobné zmíněné situaci. Anglie 1940 a 1944 (hromadný útok V1)? Německo 1944 a 1945? Rusko 1941 a 1942? Vietnam? Irák? Čečensko? Bosna? Ve všech případech se snažili totálně zlikvidovat infrastrukturu nepřítele, ale účinek nebyl až tak zničující.
Egypt, Řecko, Řím? Nedošlo tam k totální likvidaci. Spíš dobyvatelé s překvapením zjistili, že současní obyvatelé jsou líní a využili "přebytků" pro sebe. Poražená civilizace se propojila s dobyvateli a nějak koexistovala. Ale vždy to byla spíše chyba poražené civilizace. Jenže je to chyba? Není to nutná součást vývoje?
Katastrofy typu Armageddon bych zažít opravdu nechtěl... Ale je možné, že by za 10000 let někdo napsal cosi jako "A svět se Mu zdál prázdný a proto stvořil Bruce Willise" :-)
Souhlasim. Lidi, ty mrchy, se dokazi pomerne rychle prizpusobit pomerne velkym zmenam. Byl jsem ted mesic v Indii - to se sice neda prohlasit za svet bez technologii, ale preci jen, na zhyckaneho stredoevropana je to dost velky skok (napriklad ta v clanku zminovana eletrina tam opravdu velice casto a dlouhe hodiny nechodi) - a po pocatecnim prekvapeni se vam posunou zebricky hodnot a pozadavku a hle, zase to jde - a co hur (lip ?), pripada vam to normalni a prijatelne.
Cim prudsi ta zmena bude, tim vetsi mnozstvi lidi s tim bude mit velke problemu. Pripoustim - nekteri mozna smrtelne. Ale zanik lidstva s vysokou pravdepodobnosti spise nehrozi ...
Uvahy podobne tem v clanku maji, dle meho nazoru, na svem dne trochu jiny problem - obavu ne z katastrofy same, ale, az (jestli) to prijde - zvladnu to JA nebo ne ... ?
K tomu roku 45 v Německu. Mluvil jsem o tom s jedním starým pánem, který to zažil a později se stal šéfem opravdu velké firmy. Připadalo mu, že dnes by se lidé s takovou situací vypořádali daleko hůř,protože tehdy všichni ještě věděli, jak se věci dělají bez elektřiny a ve srovnáním s nedostatkem jídla bylo obejít se bez proudu maličkost. Dnes by byl podle něj hlavní problém úplné zhroucení právních vztahů, protože v Německu by bez elektřiny nefungovaly banky ani státní instituce.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
