Odpověď na názor

Ono je to poměrně jednoduché. Součástí „prozápadního narativu“, jak to nazýváte (a doufám, že chápu správně, co tím myslíte), je také pravda jako jedna z mála nejvyšších hodnot, ne-li dokonce ta nejvyšší. Proto máme jako společnost různé mechanismy, jak pravdu hledat – od formálních jako svoboda slova či ochrana médií po neformální.

Takže nějaké dezinformace, misinformace či zavádějící výroky se sice v prozápadním narativu objevit mohou, ale nemají dlouhého trvání, moc se nerozšíří a nemají podstatný dopad na společnost.

Bohužel ten prozápadní narativ nepočítal s tím, že někomu je pravda úplně ukradená. I svoboda slova, která byla chápána jako důležitá obrana pro pravdu, počítala s tím, že proti sobě stojí pravda a lež jako víceméně rovnocenní soupeři. „Svoboda slova“ byla myšlená jako „svoboda říkat pravdu“ – akorát někdy nevíme, co je pravda, tak o tom můžeme diskutovat. Tohle říká heslo „pravda vítězí“ na prezidentské standartě, inspirované dopisy Mistra Jana Husa – souboj pravdy a lži je vyrovnaný, ale pravda má na své straně tu kapičku navíc, která způsobí, že pravda nakonec zvítězí.

Jenže Rusku se podařilo tenhle koncept totálně hacknout. Vystoupili z toho boje pravdy proti lži, kdy se lež snaží tvářit jako pravda. Místo toho zvolili strategii zavalení světa obrovským množstvím lží. U kterých se nikdo ani nesnaží předstírat, že je to pravda – prostě se valí ven vědomé lži, náhodná tvrzení, sem tam klidně i něco pravdivého. Cílem není přesvědčit někoho o své „pravdě“. Cílem je prostě jakékoli hledání pravdy znemožnit, přesvědčit lidi, že na pravdě vlastně vůbec nezáleží.

Zatím si s tím nevíme moc rady. Už začíná být jasné, že nelze dál pojímat „svobodu slova“ jako „svobodu lhát“. Jenže pořád potřebujeme umět rozlišit, kdo lže jen proto, že poctivě hledá cestu k pravdě, ale zabloudil – to pořád potřebujeme chránit. Rozlišit to od toho, kdo prostě jen chrlí do prostoru jeden nesmysl za druhým, aby tím jakékoli hledání pravdy znemožnil. A to si žádnou ochranu nezaslouží, právě naopak.

Západní narativ je tedy prakticky bez těchto neduhů, které by působily v jeho prospěch, protože jeho klíčovou součástí je od něčeho takového se očišťovat. Tam to očišťování stále ještě funguje, protože těch špinavostí je tam pořád ještě málo. Naštěstí Rusko ještě nepřišlo s tím, že by ve velkém zahlcovalo prostor dezinformacemi ve prospěch západního narativu.