Před čtyřmi lety ve Spojených státech nabírala obrátky prezidentská kampaň před volbami, v nichž nakonec zvítězil Barack Obama. Média si hodně všímala technologických novinek: voliči se začali ve velkém organizovat a vybírat finanční příspěvky pomocí sociálních sítí, psefolog Nate Silver spustil agregátor průzkumů veřejného mínění a až překvapivě přesný předpovídač výsledků voleb FiveThirtyEight.com, který o dva roky vzala pod svá křídla redakce New York Times. Na webu bujely i další projevy nového digitálního žurnalismu: vzniklo neziskové družstvo investigativních novinářů ProPublica nebo web pro ověřování tvrzení jednotlivých kandidátů v kampani PolitiFact.com. Za své působení v prezidentské kampani získal dokonce i prestižní Pulitzerovu cenu.
Právě posledně zmíněným projektem (a také o čtyři roky starším FactCheck.org) se předloni inspiroval web Demagog.sk. Založili jej student politologie Ondrej Lunter a novinář Matej Hruška, který je také autorem kritického blogu o médiích Mediawatch.sk. Českou verzi Demagog.cz, naplněnou daty za únor, spouštějí autoři projektu dnes. Pro začátek budou analyzovat jen jeden, zato však ten nejvlivnější politický diskusní politický pořad Otázky Václava Moravce. Pozornost budou věnovat pouze hostům z řad aktivních politiků.
Václav Moravec zatím vyčkává
Příklad hodnocení pravdivosti výroků na Demagog.cz
“Politici informace často zkreslují, nebo přímo lžou. Není v silách moderátorů kontrolovat všechna faktická tvrzení. Díky nám už žádný politik nebude moci spoléhat na to, že si nikdo nedá práci, aby jeho tvrzení ověřil. Chceme kultivovat politický diskurz a dostat k voličům pravdivější informace,” řekla včera na tiskové konferenci v Praze Tereza Skládanková.
Studentka mezinárodních vztahů na Masarykově univerzitě v Brně vede dvanáctičlenný tým analytiků, kteří vybírají z přepisu televizních politických diskusí faktická tvrzení a potom se je pokoušejí ověřit z dalších zdrojů. “Všichni studujeme politické vědy. Je to naše dobrovolná volnočasová aktivita, snažíme se ji zkombinovat se školou,” vysvětlila Tereza Skládanková.
Autorům projektu se podařilo získat peníze z Fondu Otakara Motejla zřízeného Nadací Open Society Fund. Další dotaci mají z programu Evropské komise Mládež v akcii.
“Přemýšlíme o tom, jak systém komerčně využít, hledáme různé modely spolupráce s komerčními médii. Zatím jsme ale závislí podpoře z veřejných zdrojů,” řekl Lupě Ondrej Lunter. Pokus o pravidelnou spolupráci se slovenskými Hospodárskými novinami totiž loni skončil kvůli nezájmu papírových novinářů.
Roční rozpočet projektu Demagog pro Českou i Slovenskou republiku podle Ondreje Luntera přesáhl kolem půl milionu korun. Autoři už také oslovili přímo tým, který připravuje pořad Otázky Václava Moravce, žádnou konkrétní formu spolupráce s ním však zatím nedomluvili (nabízí se například možnost prezentovat závěry z Demagog.cz z předchozího vysílání na začátku každého pořadu). “Projevili zájem, řekli nám, že se podívají, jak to funguje a potom se s námi snad sejdou,” říkají autoři projektu.
Velmi podobné rubriky Lžimetr a Sliboměr, inspirované stejnými americkými weby, využívajícími i stejné grafické prvky, nabízel již v roce 2009 v češtině neúspěšný projekt hyperlokálních webů a časopisů Naše adresa. Tvrzení politiků ověřovali novináři. Studenti z Masarykovy univerzity volí “vědečtější ” přístup. A na rozdíl od Naší adresy se také k americké inspiraci otevřeně hlásí.
Jak to funguje
“Druhý den po odvysílání televizní diskuse nám díky jednomu z partnerů přijde v elektronické podobě přepis celé diskuse. Z něj vybereme faktická tvrzení. Nemůžeme ověřovat pravdivost tvrzení normativních – například naše vláda je nejlepší – ale pouze faktických – například růst HDP na rok 2014 odhaduje Evropská komise na pět procent,” vysvětluje Matej Hruška.
Jednotlivé výroky se potom přes redakční systém, který celý proces automatizuje, rozesílají analytikům, kteří se jej snaží ověřit v otevřených zdrojích. Výsledkem je jeden ze čtyř možných verdiktů:
- pravda (správné informace ve správném kontextu)
- zavádějící (fakticky správná informace v nesprávném kontextu)
- nepravda (fakticky nesprávná informace)
- nelze ověřit
V americkém originále najdeme i extrémní variantu, která by se dala do českého prostředí přenést například pod názvem “lže jako když tiskne”. Emocionálně zabarvené terminologii se ale autoři projektu brání. “Nemůžeme vědět, jestli politik říká nepravdu záměrně, nebo se třeba jen přeřekl nebo spletl,” vysvětlují.
Výsledky se budou scházet u Terezy Skládankové, která je vyhodnotí a případně vrátí k dopracování. Poslední kontrolu před zveřejněním pak zajistí Matej Hruška. U každého verdiktu bude zároveň zveřejněn odkaz na zdroj informací, z nichž analytik při hodnocení vycházel. Každý čtenář, nebude-li s rozhodnutím souhlasit, jej může na webu rozporovat. “Jsme jenom lidé. Je možné, že i my některá fakta interpretujeme špatně. Pak je možné nás na to upozornit pod každým příspěvkem, případně mailem. Pokud bude stížnost oprávněné, samozřejmě ji uvedeme na pravou míru,” říká Tereza Skládanková.
Nechceme novinářům fušovat do řemesla
Systém Demagog.cz má podle autorů sloužit jak voličům, tak novinářům a politikům jako zdroj zajímavých statistik o tom, jak který veřejný zástupce a která partaj nakládá s fakty. Rádi by rozšířili záběr na další televizní i rozhlasové pořady, zveřejňovali dlouhodobější statistiky a v nejbližších třech měsících také API, které umožní přistupovat k datům Demagog.cz také z jiných webů, vkládat data přímo do článků, ať už na amatérských blozích či na zpravodajských serverech. “Chceme být důvěryhodný zdroj informací. Nechceme fušovat novinářům do řemesla. Chceme být partnery,” říká Matej Hruška.
Radost z pokusu o kultivování politické debaty trochu kalí fakt, že jej politici na Slovensku ani po dvou letech neberou příliš vážně – změnit by se to mohlo právě v případě, že se podaří navázat užší spolupráci s některým z mainstreamových médií. “Žádné žaloby ani nátlak ze strany politiků jsme zatím nezaznamenali,” shrnul reakce na Demagog.sk Matej Hruška. “Občas napíší jejich asistenti nebo tiskoví mluvčí, že s něčím nesouhlasí. Někdy připojí dokonce i zdůvodnění, proč si to myslí. Pokud mají pravdu, samozřejmě to zveřejníme.”
Zatímco ve velkých amerických médiích jsou běžná samostatná oddělení pro ověřování faktů, v Evropě tato činnost nemá tradici. Když budeme pátrat po tom, proč, dostaneme se až k filosofickým otázkám o poznatelnosti pravdy a o tom, zda lze komplikovanou politickou debatu a osobní přesvědčení jejích aktérů popisovat ve zjednodušujícím módu ano – ne – nevím.
To je také nejčastější výhrada k projektům typu Politifact.com. Z jejich dlouhodobých výsledků je například jasně patrné, že daleko častěji usvědčují ze “lži” republikány než demokraty. Kritici z toho vyvozují, že ani sebepromyšlenější metodologie nezaručí podobným webům objektivitu, v každém hodnocení, byť se tváří sebeneutrálněji, je vždy přítomno politické přesvědčení hodnotitelů. Projevuje se třeba už jen ve výběru výroků, které se budou hodnotit.
Autoři Demagog.sk jsou si toho dobře vědomi. „Bohužel vytváříme černobílou realitu. Škatulkujeme ji a ono se to ne úplně vždycky dá. Občas je jedna pravda závažnější než druhá. S tím ale musíme pracovat. Když politik poví, že růst HDP za jeho vlády byl 5,5 % a on byl ve skutečnosti 5,2 %, uvádíme to jako zavádění, protože si přilepšil. Ale pokud by se posunul o dvě desetinná místa pod 5,5, tak by si de facto pohoršil. V tom případě to bereme jako pravdu, protože vidíme, že v tom nebyl nějaký úmysl,“ řekl Ondrej Lunter loni v rozhovoru pro Datablog.
Zároveň jsou provozovatelé Demagog.sk a Demagog.cz přesvědčeni, že třístupňová kontrola, kterou zvolili, je dostatečnou obranou před výchylkami. “Každý z hodnotitelů má obvykle jiné politické názory,” říká Tereza Skládanková. Podle ní není možné, aby jeden pohled dlouhodobě převážil.
A kdyby snad ano, nic nebrání vzniku webů, které budou kontrolovat fakta a hledat případnou demagogii na webu Demagog.cz. Přesně to se stalo i americkému Politifact.com, který kritici označují za příliš liberální. Určitě to je lepší, než když se v televizi vedou nekonečné politické řeči, nad jejichž obsahem už se nikomu nestojí za to ani na chvíli zamyslet.
ČLÁNKY DO MAILU