Vlákno názorů k článku Marek Prokop: Proč si myslím, že Google nekrade obrázky od Michal Lupečka - Vývoj webových stránek směřuje jednoznačně k tomu, že...

Vývoj webových stránek směřuje jednoznačně k tomu, že by RSS nemělo být nutné generovat. Místo toho si čtečka vše potřebné najde sama. Google Reader například umí vytvořit RSS i tam kde není… stačí, aby články byly nějak rozumně strukturovány a reader už to zpracuje. Stačí aby byly články v obyčejném seznamu (ul li) a žádného RSS už netřeba, na readeru to funguje úplně stejně, jako by tam RSS bylo.

No a pak tu samozřejmě jsou microformát hAtom, webslices (obdoba hAtom pro IE), microdata (tam je jich více, co jdou použít), i samotné HTML5 s jeho sémantickými elementy. Všechno tohle slouží k tomu, abychom mohli používat RSS i tam, kde není. Nemyslím, že v budoucnu se budou vytvářet a zveřejňovat nějaké RSS zdroje. Tohle si prostě zařídí uživatel (především tedy jeho čtečka) sám.

U většiny fotografií existuje odkaz, který je zobrazí, ať už v novém okně, nebo přímo fyzický soubor, nebo je zvětší nějaký javascript (a když stránka dobře napsána, tak ti co nemají javascript (google bot) zase dostanou fyzický soubor).
U RSSek je to asi stejné většinou existuje odkaz, který je vypíše, otevře, zobrazí RSS, záleží na prohlížeči a jeho pluginech… . Ne vždy tam ale ten odkaz je a někdy musí uživatel zkoumat zdroják, nebo mu link najde prohlížeč, nebo celou URL stránky vloží do Google Readeru a ten už ty odkazy na RSS najde ve zdrojáku sám (pokud tam jsou).
Moc rozdílů mezi RSS a obrázkem tu nevidím.

OK, takže si to shrňme: Když autor článku zveřejní adresu toho článku ve formátu RSS, počítá s tím, že si to RSS budou lidé různými nástroji zobrazovat. Když naproti tomu autor fotografie zveřejní adresu té fotografie, nepočítá s tím, že si jí lidé budou různými nástroji zobrazovat. Připouštím, že to tak může být, ale zároveň v tom nemohu nevidět podivný rozpor.

Příklad s RSS čtečkou je velmi dobrý. Jsou desktopové čtečky a jsou webové čtečky, např. Google Reader. Zrovna v Google Readeru určitě mám pár feedů, které pravidelně čtu a přitom jsem web, ze kterého pocházejí, přímo přes normální prohlížeč nikdy nenavštívil. Je to zakonné, nebo není? A pokud není, překračuji zákon já jako uživatel, nebo Google jako provozovatel čtečky?

Ne ten rozdíl asi nechápu. Jak říkám aplikaci si zdarma může nainstalovat každý, je volně přístupná na internetu. Není žádné omezení maximálního počtu… klidně ji může používat daleko více lidí než stejnou online službu
K prostředníkovi v RSS čtečkách bych řekl asi tolik… prostředník je aplikace… buď offline aplikace nebo online aplikace, ale pořád je to stejné. Ty RSSka si Google taky sám nečte, čte si je uživatel a seznam zdrojů si tvoří taky sám uživatel, zase nevidím žádný rozdíl.

Je to jako u ostatních podobných aplikací… když to funguje v prohlížeči je to strašný problém. Pokud si to z toho internetu stáhnu a používám bez přítomnosti prohlížeče, je to v pohodě.
Třeba gReader aplikace pro android. Přidám si do ní rss kanály a ona mi stáhne celé články (skutečně ne, jen rss, ale celý obsah článku, na který rss odkazuje) pro čtení offline. Samozřejmě vybere jen samotný obsah článku, takže nevidím žádné reklamy, sloupečky s komentáři, odkazy na další články a podobné prvky. Všechno pěkně pohodlně funguje.
Teď si představte stejnou aplikaci, která by fungovala přímo v prohlížeči. To by byla hrůza, neustále by ji někdo žaloval a všichni by plakali, jak je to hrozně nemorální a krádež a podobné.

Přitom logicky bych si řekl, že jestli bude jakákoliv aplikace pracující s internetem fungovat přímo v prohlížeči, nebo až v operačním systému je úplně jedno.