Vlákno názorů k článku Marek Prokop: Proč si myslím, že Google nekrade obrázky od Marie Divišová - Autorský zákon v civilizovaném světě má ustanovení, že...

Marie, kde se, prosím, v Autorském zákoně píše, že autorské dílo nesmí být modifikováno, rozstříháno, spáleno či třeba vyhozeno do povětří? Já třeba běžně zatápím novinami, které jsou nepochybně autorským dílem, před tím je navíc roztrhám na jednotlivé stránky a nejsem si vědom, že bych tím porušoval autorský zákon.

Zkusím odpovědět za Marii. Je to především v § 11 AZ -- Osobnostní práva. Myslím, že v případě tohohle paragrafu je velmi důležité rozlišovat mezi autorským dílem (což je abstraktní věc, např. obsah novinového článku) a vyjádřením autorského díla (vytištěný novinový článek). Jednoduché je to třeba u sochy, která je jediným vyjádřením autorského díla -- poničit tu sochu, postříkat jí barvou apod. je zásah do osobnostních práv, protože tím zasahujete přímo autorské dílo. Když si někde sám zatopíte novinami, je jasné, že to s autorským dílem (vytištěnými články) nijak nesouvisí, ty články dál existují v desítkách tisíc kopií a autorského díla se to nijak nedotkne. Pokud byste ale vytrhl jeden článek a veřejně demonstrativně ho spálil, už by to mohlo být chápáno jako zásah do osobnostních práv.

V případě obrázků Google to tedy vede opět na otázku, o které se tu hodně diskutuje: Provozuje Google službu, která vyzobává cizí autorská díla (obrázky) a užívá je tím, že je zobrazuje ve výsledcích vyhledávání? (Pak by se to blížilo spíš tomu veřejnému spálení článku, protože účelem jednání Google by bylo předvést část původního autorského díla ve změněné podobě.) Nebo si uživatel prohlíží obrázky na webu, a používá k tomu určité technické prostředky, které dodává Google? A ty technické prostředky shodou okolností běžní částečně na počítači uživatele (Google Chrome) a částečně v googlovském cloudu (robot a vyhledávač). Pak by se to podobalo třeba tomu, že si článek vystřihnete, části zvýrazníte, domalujete posměšný obrázek autora apod. -- tedy něčemu, co je považováno za normální.

Já to vidím jako první variantu, ale neumím moc přesně říct, kde je ta dělící čára. Kdyby Google ten vyhledávač neprovozoval jako web, ale jako plugin do Google Chrome, který by si na mém disku vytvořil index, asi by mne nenapadlo v tom vidět problém. Jenže pak bych ten index mohl přesunout do DropBoxu a později na Google Drive, a byli bychom tam, kde jsme dnes. Tu dělící hranici cítím spíš někde v oblasti, že to Google provozuje jako veřejnou masovou službu, kde si každý může anonymně přijít a vyhledávat -- a Google tu službu neposkytuje jen jemu, ale každému, kdo přijde. Pokud by ji poskytoval pro mne, a pro Vás a pro Marii a pro spoustu dalších lidí, ale pro každého nějak individuálně, problém bych v tom neviděl.

Což by ale znamenalo, že vůbec nezáleží na technickém řešení nebo na podstatě vyhledávání obrázků, ale na tom, zda UI, UX a přítomnost či nepřítomnost různých doplňkových funkcí ve mně vyvolává dojem, že Google hledá pro mne, a nebo zda ve mně vyvolá pocit, že jsem jeden z mnoha, kteří využívají veřejnou službu Google.

Po rozvleklém záznamu přemýšlení to snad i dokážu stručně shrnout: autorský zákon, ale i náš pohled na autorská díla, důsledně rozlišuje, zda jde o veřejné užití (které má jasná pravidla) nebo o soukromé užití (kde zákon povoluje prakticky cokoliv). Služby provozované v cloudu ale tenhle rozdíl stírají, nezáleží na technickém provedení, ale spíš na marketingu, jak danou službu vnímáme -- viz třeba rozdíl mezi GMailem a Google Apps.

Filipe, v tom případě se téměř zcela shodneme. Sice si na rozdíl od Vás myslím, že Image Search je spíše osobní službou než veřejnou stránkou, nicméně naprosto souhlasím, že ta hranice je mlhavá a Google by měl něco udělat pro to, aby se stala jednoznačnější.