Názory k článku Martin Mesršmíd (DIA): Chci zařídit, abychom nemuseli s úřady komunikovat papírově
-
Je to tak. Momentálně to vidím třeba na soudech, kde díky papírovým spisům jednou mantru "odeslali jsme spis jinam, nemůžeme pracovat". Dokonce do té míry, že mi úřednice na soudu tvrdila, že nemůžou udělat úkon, protože své vlastní rozhodnutí nemají k dispozici, když je spis jinde.
Až když předsedkyně soudu konstatovala, že to není důvod k nedodržení zákonného postupu, napadlo je, že můžou to svoje rozhodnutí vytisknout jako duplikát a zpracovat ho (v mém případě vrátit kauci). Ale celé tohle kolečko trvalo rok.
Pro tyhle lidi bude digitalizace katastrofa, protože teď jsou zvyklí udělat jeden úkon za 3 měsíce a najednou přijdou o výmluvu, proč to nejde rychleji.
-
Jenomže ona je bohužel to většinou pravda. Naprostá většina lidí nejsou odborníci v oboru IT ani jeho nadšenci. Papíru rozumí každý a práce s ním je jednoduchá, což se o IT řešeních v současné podobě rozhodně říci nedá.
Vezměte si zdejší diskuse odbormě kvalifikovaných lidí, dříve o elektronickém podpisu, poslední dobou o datových skránkách; přesto existují nejednotné názory, zijšťuje se, že řada věcí je nedořešených, objevují se nové situace, na které se zřejmě nemyslelo.
S IT řešeními je spojeno tolik všelijakých úskalí (podpisy takové či onaké, datové schránky pro toho či onoho, [ne]archivace dat atd., atd.). No a dříve? Člověku přišel poštou dopis a bylo to.
Nechci dělat zpátečníka, ale nemá cenu zavírat oči před realitou. Maminka vzpomínala, že za první republiky ve fabrice s více než tisícem zaměstnanců jim vypláceli výplatu každý týden - bez počítačů. -
Brzdou jsou mimojiné i úředníci.
Důvod je ten, že typický úředník má 50 let a po celou dobu ho nějak zásadně v IT dovednostech nevzdělával. Mladých lidí pod 30 let, kteří by do kolektivu přinášeli nové myšlenky je ve státní správě minimum.
Navíc z jejich zkušenosti jsou státním IT z pohledu úředníka tak špatné, že digitalizace úředníků práci akorát přidělává. Fakt si nemyslete, že by kvůli digitalizaci byl kdokoliv za celou dobu existence ČR propuštěn.
-
Poznámka k té "papírové komunikaci". Tu měl odstranit zákon o právu na digitální služby. Problém není v papírovosti - už dnes mnoho úřadů umožňuje příjem podání na pdf formuláři datovou schránkou. Ale to není o moc lepší než papír. Skutečné digitální služby si představuji jako možnost on-line interakce s jednotlivými agendovými systémy s maximálním využitím propojeného datového fondu. Z tohoto pohledu jsou jednotná doména nebo řidičák v mobilu jen líbivá šidítka.
-
Bariéra vzniká hlavně z přesvědčení úředníků, že nemají občanovi sloužit, ale vládnout. Výsledkem je, že se občan musí vždy přizpůsobit úředníkovi a (skoro) nikdy naopak.
Datovou schránku by stát nejraději založil i nemluvňatům, ale pokud ji nemáte, a zkusíte použít klasický digitální podpis dokumentu v e-mailu na podatelnu úřadu, pravděpodobně s tím bude jen více práce a rozhodně to kontakt s úřadem nezjednoduší.
Dokumenty sice můžete posílat v libovolném textovém formátu, pokud je tím formátem ".DOCX", neboť s ".ODT" si sice poradí aplikace, ale nikoliv její uživatel. A potvrzení pro berňák vám penzijní fond pošle šifrované - tedy zazipované s heslem, jímž je rodné číslo bez lomítka, jak stojí v průvodním e-mailu (hned pod návodem, že je potřeba ono zazipované PDF vytisknout, podepsat, nascanovat a poslat na účtárnu).
Ostatně: nejběžnější a nejpohodlnější digitální přístup ke státu jepřes NIA
, za vydatné pomoci soukromých subjektů (bankovní identita, MojeID...), protože ty pochopily, že své zákazníky musí hýčkat - digitální služby musí být nejen bezpečné, ale hlavně jednoduché a pohodlné, jinak je lidé prostě nebudou používat. -
jj já si to představuji tak že veškeré dokumenty od státu budu mít v nějaké schránce něco jako gmail avšak státem garantované a spravované odkud je přepošlu či si je úřady vyžádají. oh wait..... ne DS to fakt v mé představě není tam totiž se Nebudu starat o nějako časové razítka, či konverze do předpotopní papírové podoby. Prostě ty dokumenty budou NAVŽDY právoplatné stále v mé schránce a budu je moci kdykoliv komukoliv zdarma poslat... Tak si to představuji ne jako DS kde dokument po přečtení zmizí jak kdyby to byla Mission Impossible
30. 1. 2023, 16:14 editováno autorem komentáře
-
To je právě ten problém, že když to chcete od státu, chcete to garantované, nejlépe na 100 %. Což je dost drahé. To je podle mne důvod, proč tam to trvalé úložiště není. Zejména když by si většina lidí archivovala trvale i dokumenty typu předvolání před přestupkovou komisi, které jsou nepodstatné už za měsíc. Ale proč to nearchivovat trvale, co kdyby se to někdy hodilo, navíc je to zadaramo…
Možná kdybychom po státu nechtěli, aby nám za ceny freemailu poskytoval služby se spolehlivostí NASA, dočkali bychom se lepších služeb a místo služeb okresního poskytovatele za ceny Boeingu.
-
"Jsem rád, že se tyto věci v Česku řeší. Posun od skandálů typu Cambridge Analytica je velký a trendem je, aby se data chránila."
Je to trend leda tak navenek. Nikdo z ochrany neprofituje, firmy bez údajů tolik nevydělají, neodvedou daně, stát je nebude moct přerozdělovat a neodpovědně utrácet. Uživatelé, kterých se to týká to, řeší málo kdy, nerozumí často ani tomu, proč chtít soukromí, nebo dokonce se aktivně a rádi soukromí zbaví a myslí si, že se někdo o to za ně postará. Když jednou za čas mají pocit, že jim někdo "ubližuje", tak sice začnou vykřikovat zaklínadla jako GDPR, ale netuší, co to je, k čemu to je a že je to nijak neochrání a že vlastně se na to, co je trápí, ani nevztahuje.
Mám za to, že jediná ochrana, která bude fungovat je vzdělávání lidí, aby pochopili, o co můžou přijít, když se sami o své soukromí nepostarají sami. Ale to jsme zase u toho, že vzdělaný občan není pro stát žádoucí :-)
-
Hlavní problém vidím v tom, že občan si chrání své soukromí před státem velmi úzkostlivě, skoro až s paranoidní pečlivostí - a všemožná ochranářská nařízení mu v tom pomáhají; na druhou stranu je ochotný se ve jménu pohodlí či malé slevy veškerého soukromí vzdát ve prospěch soukromých firem či nadnárodních společností.
Výsledkem je, že máme spoustu nařízení (počínaje GDPR), která spíš komplikují život a slouží jako zdroj příjmu z pokut (čímž se snad zaplatí ouřad, která kolem toho musí existovat), než aby to reálně pomohlo, na druhou stranu si stát hází klacky pod nohy a znemožňuje spojovat údaje z různých databází, aby náhodou někdo o občanovi nevěděl vše potřebné.
Takže záchranka cestou k autonehodě ani s "policejní pomocí" podle RZ auta nezjistí pravděpodobného řidiče a seznam alergií na léky, které by ho spíše zabily, než mu pomohly, ale velké obchoďáky vědí, kolik toho sní, jak moc chlastá, kudy chodí, kolik vydělá (a utratí); na fejsbůku najdete, kde se pohyboval, že zahejbá, děti ve škole zlobí - a spoustu dalších informací. -
Podle znacky nepoznate ridice protoze auto muze byt pracovni,pujcene,pronajmute, zastavene,prevazene,kradene proste mit jineho majitele a jineho provozovatele(at uz legalniho ci nelegalniho). A pravoplatny majitel sice ma znat komu auto pujcil, ale vam sdelit detaily o majiteli nemusi v dostatecne prijatelne lhute k umozneni pomoci tomu cloveku. Na co budete cekat? Na doporuceny dopis nebo az si precte zpravu v datovce? Tohle neni pokuta. Nehlede na to ze tam muze byt cizinec. Tezko muzete spojit nejak efektivne tyto veci.
Nechapu proc to chcete zjistovat takto komplikovane. Ten clovek ma vetsinou nejake doklady u sebe. Pokud si vazi sveho zdravi ma prukaz alergika - ale ouha on neni standardizovany. Natozpak na nejake mezinarodni urovni spolecenstvi statu. Kdopak za to asi muze?No tak jsme se zasmali a muzeme dal resit problemy amatersky ... po vasem.
-
Ale no tak - tohle nebylo myšlené jako "praktický každodenní úkol", ale jako ilustrace stavu, kdy ani policista v terénu nemá jednoduché se dostat ke všem informacím, natož aby se zdravotník v terénu dostal ke zdravotní dokumentaci.
Další příklady jsou situace, kdy musíte dodat výpis z katastru, přestože se tam teoreticky může podívat každý (a taky se podívá - až bude kontrolovat, že to člověk dodal správně), případně odmítání identifikace podle rodného čísla (aby náhodou neunikl údaj o věku nebo pohlaví) a trvání na čísle OP (což vede k tomu, že ten OP předáte k opsání - a tam je k zjištění jak věk, tak pohlaví).
Prostě: stát si sám hází klacky pod nohy a komplikuje tím občanům když ne život, tak alespoň styk s úřady. -
V praxi jsou to třeba případy, kdy soud nemá jak zjistit, jestli dotyčný má účet vedený na své jméno u nějaké banky. Alespoň do nedávna (nevím jestli se to s datovkami nezměnilo) to bylo tak, že soud musí napsat papírový dopis na všechny banky s dotazem, zda tam ten člověk náhodou nemá účet.
V praxi pak soudci argumentují, že je to pro soud složité a drahé a odmítají to udělat, takže vy se třeba soudíte o majetek v rámci rozvodu, tušíte, že má protistrana peníze ulité na jiném účtu, ale abyste to dokázal musíte soudu doložit přesné číslo účtu a když to nevíte, máte smůlu.
V Nizozemí mají na to třeba banky povinné API, přes které se stát jednoduše na existenci účtu může zeptat.
