Vlákno názorů k článku Martin Mesršmíd (DIA): Chci zařídit, abychom nemuseli s úřady komunikovat papírově od PA - "Jsem rád, že se tyto věci v Česku...

"Jsem rád, že se tyto věci v Česku řeší. Posun od skandálů typu Cambridge Analytica je velký a trendem je, aby se data chránila."

Je to trend leda tak navenek. Nikdo z ochrany neprofituje, firmy bez údajů tolik nevydělají, neodvedou daně, stát je nebude moct přerozdělovat a neodpovědně utrácet. Uživatelé, kterých se to týká to, řeší málo kdy, nerozumí často ani tomu, proč chtít soukromí, nebo dokonce se aktivně a rádi soukromí zbaví a myslí si, že se někdo o to za ně postará. Když jednou za čas mají pocit, že jim někdo "ubližuje", tak sice začnou vykřikovat zaklínadla jako GDPR, ale netuší, co to je, k čemu to je a že je to nijak neochrání a že vlastně se na to, co je trápí, ani nevztahuje.

Mám za to, že jediná ochrana, která bude fungovat je vzdělávání lidí, aby pochopili, o co můžou přijít, když se sami o své soukromí nepostarají sami. Ale to jsme zase u toho, že vzdělaný občan není pro stát žádoucí :-)

Hlavní problém vidím v tom, že občan si chrání své soukromí před státem velmi úzkostlivě, skoro až s paranoidní pečlivostí - a všemožná ochranářská nařízení mu v tom pomáhají; na druhou stranu je ochotný se ve jménu pohodlí či malé slevy veškerého soukromí vzdát ve prospěch soukromých firem či nadnárodních společností.
Výsledkem je, že máme spoustu nařízení (počínaje GDPR), která spíš komplikují život a slouží jako zdroj příjmu z pokut (čímž se snad zaplatí ouřad, která kolem toho musí existovat), než aby to reálně pomohlo, na druhou stranu si stát hází klacky pod nohy a znemožňuje spojovat údaje z různých databází, aby náhodou někdo o občanovi nevěděl vše potřebné.
Takže záchranka cestou k autonehodě ani s "policejní pomocí" podle RZ auta nezjistí pravděpodobného řidiče a seznam alergií na léky, které by ho spíše zabily, než mu pomohly, ale velké obchoďáky vědí, kolik toho sní, jak moc chlastá, kudy chodí, kolik vydělá (a utratí); na fejsbůku najdete, kde se pohyboval, že zahejbá, děti ve škole zlobí - a spoustu dalších informací.

Podle znacky nepoznate ridice protoze auto muze byt pracovni,pujce­ne,pronajmute, zastavene,pre­vazene,kradene proste mit jineho majitele a jineho provozovatele(at uz legalniho ci nelegalniho). A pravoplatny majitel sice ma znat komu auto pujcil, ale vam sdelit detaily o majiteli nemusi v dostatecne prijatelne lhute k umozneni pomoci tomu cloveku. Na co budete cekat? Na doporuceny dopis nebo az si precte zpravu v datovce? Tohle neni pokuta. Nehlede na to ze tam muze byt cizinec. Tezko muzete spojit nejak efektivne tyto veci.
Nechapu proc to chcete zjistovat takto komplikovane. Ten clovek ma vetsinou nejake doklady u sebe. Pokud si vazi sveho zdravi ma prukaz alergika - ale ouha on neni standardizovany. Natozpak na nejake mezinarodni urovni spolecenstvi statu. Kdopak za to asi muze?

No tak jsme se zasmali a muzeme dal resit problemy amatersky ... po vasem.

Ale no tak - tohle nebylo myšlené jako "praktický každodenní úkol", ale jako ilustrace stavu, kdy ani policista v terénu nemá jednoduché se dostat ke všem informacím, natož aby se zdravotník v terénu dostal ke zdravotní dokumentaci.
Další příklady jsou situace, kdy musíte dodat výpis z katastru, přestože se tam teoreticky může podívat každý (a taky se podívá - až bude kontrolovat, že to člověk dodal správně), případně odmítání identifikace podle rodného čísla (aby náhodou neunikl údaj o věku nebo pohlaví) a trvání na čísle OP (což vede k tomu, že ten OP předáte k opsání - a tam je k zjištění jak věk, tak pohlaví).
Prostě: stát si sám hází klacky pod nohy a komplikuje tím občanům když ne život, tak alespoň styk s úřady.

V praxi jsou to třeba případy, kdy soud nemá jak zjistit, jestli dotyčný má účet vedený na své jméno u nějaké banky. Alespoň do nedávna (nevím jestli se to s datovkami nezměnilo) to bylo tak, že soud musí napsat papírový dopis na všechny banky s dotazem, zda tam ten člověk náhodou nemá účet.

V praxi pak soudci argumentují, že je to pro soud složité a drahé a odmítají to udělat, takže vy se třeba soudíte o majetek v rámci rozvodu, tušíte, že má protistrana peníze ulité na jiném účtu, ale abyste to dokázal musíte soudu doložit přesné číslo účtu a když to nevíte, máte smůlu.

V Nizozemí mají na to třeba banky povinné API, přes které se stát jednoduše na existenci účtu může zeptat.