Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Jak jsem si koupil špatnou knížku od Agent - Sice to někdo dělat může, ale žádné velké...
-
Agent (neregistrovaný)
Sice to někdo dělat může, ale žádné velké peníze se takhle vydělat nedají - velkých prodejů a zisků dosáhne jen ten, jehož tvorba je mezi lidmi chválená.
Buď je chválená konkrétní kniha (např. nedávno 50 odstínů čehokoliv), nebo si získá renomé samotný autor a lidi od něj pak koupí cokoliv, protože vědí, že se nespálí (u nás třeba v poslední době Nesbo).
První obvykle po 2-3 knihách přejde ve druhé. -
Milan Novák (neregistrovaný)
Jak se to ale stane, že je tvorba lidmi chválená?
Kdykoliv jsem si přečetl nějakou z podobných vychvalovaných knih, většinou byla úplně obyčejná:
Harry Potter - klišovitá slátanina
Nesbo - detektivka běžné kvality
odstíny - červená knihovna
Coelho - ezoterický šunt
Pratchett - nekonečně natahovaná břečka
..Proč lidé z hromady kravin vytáhnou jednu, na kterou se slétnou jak ovce, zatímco perly zůstávají nepovšimnuty a upadají do zapomnění?
-
Těmi rozhodujícími faktory jsou určité obecné rysy lidské psychiky... a náhoda (jako souhra působení nesmírného množství faktorů, z nichž každý může ovlivnit výsledek).
Potřebujeme bestsellery, a tak nějaké bestsellery existovat budou. A co se jimi stane? To je vlastně úplně jedno, nikdo to neumí předem poznat, nemá to pravidla, není v tom logika, prostě se to děje. Více viz Gladwell: Mimo řadu a Bod zlomu a vlastně i Taleb: Černá labuť (Možná též příklady náhodných bestsellerů? Osobně věřím, že v této oblasti spíše ne...).
-
„Od chvíle, kdy jsem se naučil číst, jsem pořád četl. Ve dvaceti jsem přečetl k tisícovce knih a četl jsem pořád dost až někdy do třiceti. A pak mě to prakticky řestalo bavit, protože ono je to už jenom to samé dokola. Takže dneska čtu skoro výhradně literaturu faktu nebo něco vědecko polárního, nebo i trochu vědeckého, pokud mi na to moje znalosti stačí.“
Přesně stejnou cestou jsem si prošel i já. Přijde mi to vše na jedno brdo.
Osobně také moc nechápu oblibu řady autorů. Se seznamem výše bych souhlasil s tím, že „50 odstínů“ byla podložena mohutnou reklamní kampaní a v zásadě se z nic moc knihy udělalo to samé, jako když se z Lunetiku udělala velká kapela.
Stejně tak moc nechápu, proč je u nás neustále v knihkupectvívh Viewegh.
Nicméně čtu dnes už jen faktické knihy. Nebo knihy vědecké či odborné. Pár jsem si jich zkusil už i napsat.
A kdybych chtěl napsat něco nekorektního, tak východní knihy a kultura je daleko zajímavější, než většina západní. Z hlediska knih. Nic jiného nehodnotím. Dokonce to platí nejen v beletrii, ale i v odborných knihách. Nejsou lepší knihy o vysoké matematice, než z pera indických a ruských autorů (v tomto pořadí).
-
Tohle právě není tak docela pravda, "řemeslně aspoň trochu zvládnutá sága o něžné divence zamilované do drsného upíra" sice pravděpodobně nebude propadák, jenže to taky nebude automaticky další Stmívání (je-li zrovna tohle top, nemám v této oblasti přehled). A proč právě Stmívání zvítězilo? Je to nejlepší sága svého druhu? Možná jo a možná ne, na tom totiž příliš nezáleží, stačí, že je to dostatečně dobré a že něco na vrcholu být "musí".
-
_ (neregistrovaný)
Tady je pár těch mých:
Marco Aldinger: Moudrosti a příběhy zenu (Portál 2000)
František Bardon: FRABATO (Chvojkovo nakladatelství 1998)
Roy Boehm, Charles W. Sasser: První SEAL (Ivo Železný)
Sushila Blackman: Graceful Exits - How Great Beings Die - Death Stories Of Tibetan, Hindu And Zen Masters (Weatherhill 1997)
Kenneth Blanchard, Spencer Johnson: Minutový manažer (Pragma 2002)
St. Bonaventure - Life of St. Francis of Assisi
Jack Canfield, Mark Victor Hansen - Chicken Soup for the Soul (Slepičí polévka pro duši)
Devamrita Swami: Searching for Vedic India (BBT 2000)
Dion Fortune: Psychická sebeobrana (Komers 1995)
Jonathan Gray: Dead Men's Secrets + Update (AuthorHouse 2004)
Waltraud Grosse: Myšlenka reinkarnace a její odmítnutí 5. ekumenickým koncilem (Grals-Venwaltung für Deutschland 1994, Sintel+, s.r.o.)
Sarah J. Horton: Living Buddhist Statues in Early Medieval and Modern Japan (Palgrave Macmillan 2007)
Jindra Jarošová: Svatí kacíři (Radioservis 2000)
B.P. Keshava Gosvami: Vaisnava Vijaya (Jagannath das, Gaudiya Vaisnava Press 1996)
Josef Krlín: Papežská politika (Kuncíř 1946)
Malachi Martin: Hostage to the Devil - The Possession and Exorcism of five contemporary Americans
Richard Marcinko, John Weisman: série Profesionální válečník 1-10 a ostatní knihy (Ivo Železný)
Bhikku Pesala (tr.): The Debate of King Milinda (Inward Path 2001) (zkrácená Milinda Panha)
Steve J. Rosen (ed.): Ultimate Journey - Death and Dying in the World's Major Religions (Praeger 2008)
Giorgio Santillana, Hertha von Dechend: Hamlet's Mill - An Essay on Myth and the Frame of Time (Gambit 1969)
Bohumil Vurm: Tajné dějiny Evropy (Bohemia 1996)
Benedicta Ward: The Sayings of the Desert Fathers (Cistercian Publications 1987)
Frank Waters: Book of the Hopi (Penguin 1977)
Wesley W. Williams: Tajalli wa-Ru'ya - A Study of Anthropomorphic Theophany and Visio Dei in the Hebrew Bible, the Qur'an and Early Sunni Islam (Uni of Michigan 2008)
Wu Tao-Wei: Hidden Secrets of Oriental Wealth (Bamboo Delight Company 1992) -
_ (neregistrovaný)
O buddhismu je tam jen pár věcí, o konspiračních teoriích - nebo lépe řečeno alternativní historii - jen Gray a Vurm. Mezi bestsellery patří asi jen Canfield-Hansen a Marcinko. Ostatní jsou tematicky okrajové populárně naučné a akademické věci, z nichž některé představují špičku ve svém oboru (Santillana-von Dechend, Waters).
O kvalitě literatury tu nebyla řeč, to je spíše subjektivní záležitost, ale o knihách týkajících se faktů (vs. komerční populární fikce).
-
krakonoš (neregistrovaný)
Říká vám něco jméno Axel Munthe? nebo Rudyiard Kipling, Trygve Gulbranssen, Bernard Gorski? A p. Hrušínský nejstarší kdysi na otázku, co by přál televizním divákům odpověděl stručně: Vkus. Nedostatek vkusu, neschopnost vytvořit si vlastní názor a podpora všeho stádního jsou tři klíčové faktory, nutné k úspěšnému, nenápadnému a totálnímu zotročení společnosti.
-
A.S. Pergill (neregistrovaný)
Myslím si, že je obrovský rozdíl mezi českou čtenářskou a spisovatelskou komunitou (a zejména ještě v situaci, kdy jde o nějakou komunitu omozenou žánrem - např. SF/F, kde to trochu znám). Tam se proste nedá masívní reklamní kampaní udělat z braku betseller. Všichni se vzájemně znají a nějakou barnumskou reklamou se většina z nich zblbnout nenechá.
Jiná situace bude v AJ literatuře a ještě navíc středním proudu, kde je situace značně nepřehlednější a někdo opravdu může investovat do megakampaně s tím, že se mu prostředky vrátí, pokud si na to vyjedná nějaký podíl z tržeb. A může mu takováto spekulace vyjít.
Další věcí je přelévání módy. Dnes, když napíšete ságu o něžné dívence, zamilované do drsného upíra (a necháte ji se nechat kousnout až někdy v Xtém díle) a bude to alespoň trochu řemeslně zvládnuté, tak nemůžete neuspět. Nakladatel bude vědět, že čtenářky teenagerovského věku budou po každé kapitole s rozkoší převlékat kalhotky a budou se hrnout kupovat další a další díly, jak lumíci do moře.
Až tahle móda pomine, budou díla s touto tématikou neprodejná ani za zlomek původní ceny v antikvariátech. -
R. (neregistrovaný)
"Coelho - ezoterický šunt" toto jsem jinymi slovy rekl tak pred 5 lety a byl jsem prizabit 0,5l PETkami, ktere ctenarky tohoto autora nosi po ulicich v ruce.
Jinak ale obecně a skaredě okomentuji, že u někoho, kdo chce číst "sci-fi thriller" bych zvolil větší trest než špatný kup. -
CCblue (neregistrovaný)
Já se ale jeho názoru nedivím. Od chvíle, kdy jsem se naučil číst, jsem pořád četl. Ve dvaceti jsem přečetl k tisícovce knih a četl jsem pořád dost až někdy do třiceti. A pak mě to prakticky řestalo bavit, protože ono je to už jenom to samé dokola. Takže dneska čtu skoro výhradně literaturu faktu nebo něco vědecko polárního, nebo i trochu vědeckého, pokud mi na to moje znalosti stačí.
A kdycych si přečetl něco shora jmenovaného, tak bych to asi popsal podobně. Asi až na (část) Pratchetta.
ČLÁNKY DO MAILU