Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: O programátorech od slanecek - Mně je líto tebe :-)

Mrzí mě to, ale zařazuji článek do kategorie "povrchní". Nepřináší nic nového, žádný originální názor, nezmiňuje jedinou studii, názor odborníka, nehovoří o "programátorsých celebritách"... Neobsahuje téměř žádné konkrétní informace.

Jen velmi vágně prezentuje autorův nejasný a nejistý pocit z programátorů, aby článek završil budovatelským poděkováním a vyjádřením obdivu před těmito výjimečnými lidmi s nadprůměrným IQ a výdělkem...

Já tedy ten obdiv příliš nesdílím. Myslím si, že většina programátorů žije mimo realitu a svými programy i názory naši realitu převážně deformuje. A činí tak dříve, než této realitě porozumí. Klasičtí programátoři jsou lidé, kteří znají správné řešení, aniž by si vyslechli celou definici problému. To je pro mě hlavní část definice "programátora". A také to, že se jedná o člověka, který je neustále ve stresu, velmi rychle mluví a řeší deset věcí najednou, aniž by jedinou dělal pořádně nebo dotáhl. A tomu odpovídá i jejich životní prostor, sociální vazby a schopnosti...

Jinak si ale nemyslím, že by programátoři byli nějaká jednolitá homogenní skupina. Rozděluji je osobně minimálně do tří hlavních proudů. Mnozí programátoři jsou přechytralí, rozumí všemu nejlépe, jsou schopni hádat se s lékařem o diagnóze... Jiní zase mají příliš nízké sebevědomí a neumí se skoro vůbec vyjadřovat, domluvit, postarat o sebe... Na druhou stranu celá řada programátorů má velmi profesionální jednání, chování a rozhodně postavy z "programátorských vtipů" nepřipomíná ani vzdáleně. Nelze házet všechny do jednoho pytle.

Pokud už je ale v jednom pytli máme, zajímal by mě spíše výsledek nějaké sociologické studie, výzkumu, nějaká objektivní data, originální zjištění.
Očekával bych také nastolení otázky - je typický programátor / informatik dalším vývojovým stupněm člověka? Je někým, kdo – jak autor místy naznačuje – zvládá věci, které jiní nezvládají? Je něčím jedinečným, je něco víc?

Za sebe ze zkušenosti musím říci - není, ale nezřídka se za tento další stupeň vývoje sám považuje. Jeho osobnost je často oproti vrstevníkům zakrnělá, opožděná ve vývoji. Drtivou většinu času netráví programátor v lidské společnosti ale ve společnosti počítače, se kterým si rozumí lépe.
Programátor – ten typický – je tedy pro mě člověk, kterého je mi líto a jeho IQ ani výdělek mu nezávidím.