Oficiálně samozřejmě žádná. I ten můj zjednodušený výklad zneužívání hříchu k manipulaci je samozřejmě nepřesný. Ale snad ale víte, že mezi oficiální (většinou záměrně dost "gumově" psanou ideologií - třeba v podobenstvích), účelovým výkladem dané ideologie, a hlavně realitou páchanou pod rouškou hlásané ideologie, bývá dost zásadní rozdíl.
Pokud jste nebyl už jako malé robě neustále nucen chodit se vyzpovídat ze svých hříchů, i když jste byl přesvědčen, že jste nic špatného nespáchal, tak buďte rád. Kdyby vám bylo odmalička vtloukáno do hlavy, že jste zhřešil už tím, že jste se narodil (prvotní hřích a spol.), že hřích je myslet si, že jste fakt nic špatného neudělal atd., tak byste na to měl jiný pohled - samozřejmě za předpokladu, že byste tomu neustálému nátlaku nepodlehl.
Zkrátka být "salónním" křesťanem v prostředí plném ateistů je něco jiného, než vyrůstat mezi bigotními křesťany. Obdobně je něco jiného být "salónním" komunistou v prostředí relativní svobody, než žít za dráty v bolševické totalitě.
Nemůže mít ta fascinace cizím neštěstím historickou souvislost s tím, jak se náboženské organizace snaží svým nevolníkům už tisíce let nalhávat, že čím víc budou trpět na zemi (tedy čím víc ústrků si od církví nechají líbit), tím lépe se budou mít po smrti?
V rodině jednoho náboženského blouznivce máme. Ten sám (bohužel pro něj) na zemi ničím tragickým objektivně netrpí, tak si sám záměrně vyvolává utrpení tím, na sebe přenáší utrpení jiných. Strašně prožívá každé úmrtí i u lidí, které skoro neznal a tak.
Třeba se to nějakým způsobem přeneslo i do lebečních dutin nevěřících. Vždyť i ateismus je jen jednou z forem víry ...