Vlákno názorů k článku Medián Petra Koubského: Špatné zprávy jsou v médiích proto, abyste se cítili lépe od sax - Já v tom vidím hluboce zakořeněnou, až instinktivní...

Ano, do toho určitě zapadá ta zvědavost, když člověk jede kolem nehody: co se tu stalo, může to potkat i mě?

Ale nebude to jediná motivace. Ne nadarmo Šimek s Grossmannem říkali, že nic nepotěší člověka tak jako cizí neštěstí :)
Čili dalším důvodem pro zvědavost je i rivalita.

Třetí motivací bude prostě to, že člověk je tvor žijící ve společenství. Odjakživa bylo důležité sledovat příbuzenské vztahy (tj. všechna narození a úmrtí) ve svém okolí - původně v kmeni, později ve vesnici, okrese... a postupně to zdegenerovalo na události z celého světa. Na této úrovni už to sice není užitečné samo o sobě, ale přetrvává to jednak ze setrvačnosti (člověk se té tisícileté tendence tyto události sledovat těžko zbaví) a jednak je to pořád ještě uplatnitelné - jako téma k hovoru.

Zvědavost poutající se k nebezpečí, riziku a tragickým a nečekaným událostem může mít hlubší původ. Tyto vlastnosti mohly být preferovány evolucí po velmi dlouhou dobu. Lidé (nebo jakékoliv zvířata), co se snažili poznat nebezpečí, které ohrozilo někoho jiného (nebo do té doby nevídaný podezřelý jev, kterým třeba dosud nikdo nebyl ohrožen), se mohli sami poučit do budoucna. Tito lidé pak měli v případě skutečného ohrožení vyšší šanci na přežití, věděli lépe, jak reagovat, nebo ještě lépe, jak se nebezpečí předem vyhnout. Ti ostatní třeba nepřežili. Dnes už tato vlastnost svůj hlavní význam ztratila, ovšem i dnes může být užitečná, většinou je ale dnes její vliv spíše neutrální.

Ty věci okolo, například citový prožitek člověka související se sledovanou událostí (soucit, radost nad cizím neštěstí, hrůza, smutek, lítost, zlost, atd..), nemusely být z hlediska evoluční úspěšnosti svého nositele rozhodující (i když význam pro budoucí poučení se z události určitě měly). A už vůbec nemá podle mě smysl spojovat to s nějakým sledováním příbuzenských vztahů v minulosti (to možná význam mělo, ale úplně jiný).Stejně tak je scestné spojovat to s vlivem církví, nebo náboženství obecně (tak se vyjadřoval někdo výše). Tisíce let jsou z hlediska evoluce velmi krátkým časovým úsekem, obzvláště pokud je ta zvědavost k nebezpečí dnes tak rozšířená (musela být tedy preferovanou vlastností po velmi dlouhou dobu, nebo naopak její význam musel být velmi zásadní).

Dnes jde o to, aby si člověk uměl říct, co pro něj má význam, protože sledování všech tragédií může být jen ztráta času.

Ano, základním hybatelem je nejspíš evoluce. Jenže já jsem se snažil doplnit, že v evoluci nehrálo roli jen to, zda se dokážu poučit z cizí nehody. Stejně významnou roli hrála i schopnost obstát "ve smečce" a to bez živého zájmu o vzájemné vztahy nešlo (a příbuznost v těch vztazích hrála prim).

Taky je dobré si uvědomit, že evolučně úspěšný není ten, kdo se dožije vysokého věku, ale ten, kdo stihne počít co nejvíce potomků (kmen už se o ně postará). S tímto vědomím je schopnost obstát ve společnosti pro člověka možná významnější než schopnost poučit se z cizích nehod: ve společenství kmene bylo relativně bezpečno, takže "přežít" mohl být mnohem snazší úkol než "rozmnožit se".

Navíc evoluce kladla dost jiné požadavky na ženy a na muže - přitom se ale spolu neustále "křížíme", čili ženské a mužské evoluční požadavky se na biologické úrovni neustále míchají (a separovány jsou nejspíš až na úrovni sociální). Pro ženy tedy byla evolučně důležitá především schopnost sledovat vztahy (klepy) a umět s nimi pracovat (pletichařit). Zde vidím evoluční prameny tendence ke sledování veškerých bulvárních zpráv, včetně černé kroniky.

S prvním odstavcem částečně souhlasím, ovšem doplňuji, že v evoluci hrálo roli nespočetné množství faktorů. Já uvedl jeden, který dle mého mínění souvisí s přístupem k tragickým zprávám, o kterých bylo psáno v článku. Obstát ve společenství bylo a je samozřejmě důležité dodnes, ale ona zvědavost k nebezpečným a jiným podobným událostem s tímto (v duchu mého předchozího diskuzního příspěvku) nemá velkou souvislost.

Druhý odstavec: V dobách, ve kterých se pohybujeme (kdy měla vlastnost "zvědavost k nebezpečí a neznámým jevům" největší význam), nešlo o dožití se co nejvyššího věku, ale samozřejmě o dožití se reprodukčního věku. V tomto smyslu mluvím o "přežití," myšleno přežití genů, jejichž je jedinec nositelem, ne co nejdelší přežití jeho samotného. Navíc, a to považuji ještě za zásadnější, evoluční úspěšnost není podmíněna jen co největším počtem potomků (a také schopností pomoci jim efektivně přežít - mít dost síly a schopností rozmnožit se - jinak je jejich život i počet "bezcenný"), ale schopností "pomoci" SVÝM genům. A to můžu teoreticky udělat bez toho, aniž bych měl jediného potomka (je to na delší diskuzi, proto připojuji jen jeden kratší příklad). Čím je mi jiný jedinec bližší (nemyslím příbuzensky, ale tím, zda nese co nejvíce podobných vlastností jako já - tedy pravděpodobně velmi podobných kombinací forem genů jako já), tím víc pomůžu i svým genům, pokud pomůžu jemu (přežít, rozmnožit se, atd.).

Třetí odstavec: Ve sledování tragických a nebezpečných (často život ohrožujících) událostech a sledování "bulvárních" ženských klepů a pletich nevidím analogii. To první umožňovalo připravit se a přežít nebezpečí, to druhé slouží právě k tomu vytváření vazeb ve společenství.

K tomu promíchávání mužských a ženských vlastností - o tom rozhoduje přítomnost a výše hladin některých hormonů a specifických proteinů, které jsou syntetizovány dle nukleotidových sekvencí nukleových kyselin. A vzhledem k tomu, že ženy mají dva chromozomy X, zatímco muži jeden (dvojnásobná hladina některých syntetizovaných látek), muži mají navíc chromozom Y, díky kterému dochází k syntéze látek, které ženy nemají. To je to hlavní, co způsobuje rozdíly v "evolučních požadavcích," jak jste to nazval (sám taky nevím, jak to co nejpřesněji vyjádřit).

K ovlivnění na "sociální" úrovni dochází, o tom žádná. Každá vlastnost jedince má svůj genetický základ, fylogenetickou historii svého vývoje, a dále je individuálně "tvarována" ontogenezí (ovlivněnou prostředím) a dále, pokud se jedná o chování, je vlastnost ovlivněna zkušeností a veškerými sociálními interakcemi. Takže tvrdit o některé vlastnosti, že je determinována až na úrovni sociální, je podle mě stejný nesmysl, jako tvrdit, že dobrý steak je podmíněn až servírováním.

Zároveň tím oponuji myšlence, že mužské a ženské preference jsou díky křížení zásadním způsobem promíchávány. Patrné je např u jedinců - fenotypově mužů - s jedním chromozomem X navíc (sestava pohlavních chromozomů XXY) - v některých znacích se více podobají ženám, a to jak svou fyzickou konstitucí, tak některými prvky chování. Podobně zásadní změny lze pozorovat u žen s jedním chybějícím nebo přebývajícím X-chromozomem, nebo u mužů s jedním přebývajícím chromozomem Y. Ve většině těchto případů změna konstituce pohlavních chromozomů znamená posun ve zjevu i chování jedince korelující s poměrem mužských a ženských (Y,X) chromozomů.

Ještě podotknu, že tuto diskuzi považuji za zajímavou.