Já se zásadně na podobné věci nedívám, nechci se bavit cizím utrpením. A třeba o té fotce jsem četl, ale nepodíval jsem se na ni a nikdy ji ani vidět nechci. Není na ní totiž nic, co by mi přineslo nějakou přínosnou zkušenost.
Zásadně, mě stačí o katastrofách a nehodách krátká zpráva, jen pár vět popisujících situaci, nic víc nepotřebuju vědět. Jiná věc je, když se s odstupem času o nějaké katastrofě natočí dokument, to mě zajímá, chci se poučit, jak se dá podobným situacím vyhnout. Ale lidi poržívající nejtěžší emoce, to vidět nechci, mě osobně to lépe nedělá.
S tou zkušeností si to nemyslím. Osobně si nevybavuju že bych někdy přemýšlel jak se v podobné situaci zachovat, ať už z pohledu nástupiště nebo kolejí. Ta fotka je s emocemi, které vyvolává, alespoň když se člověk pozicuje do muže na kolejišti, velmi užitečná – dokonce si myslím, že kdyby si skupina A fotku prohlédla a po 1 týdnu byla náhodně rozmístěna po určitých skupinách na nástupiště a kolejiště, procento přeživších by bylo výrazně vyšší než u skupiny B se stejnými podmínkami, která s fotkou nikdy konfrontována nebyla.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
