S tou zkušeností si to nemyslím. Osobně si nevybavuju že bych někdy přemýšlel jak se v podobné situaci zachovat, ať už z pohledu nástupiště nebo kolejí. Ta fotka je s emocemi, které vyvolává, alespoň když se člověk pozicuje do muže na kolejišti, velmi užitečná – dokonce si myslím, že kdyby si skupina A fotku prohlédla a po 1 týdnu byla náhodně rozmístěna po určitých skupinách na nástupiště a kolejiště, procento přeživších by bylo výrazně vyšší než u skupiny B se stejnými podmínkami, která s fotkou nikdy konfrontována nebyla.
Já se zásadně na podobné věci nedívám, nechci se bavit cizím utrpením. A třeba o té fotce jsem četl, ale nepodíval jsem se na ni a nikdy ji ani vidět nechci. Není na ní totiž nic, co by mi přineslo nějakou přínosnou zkušenost.
Zásadně, mě stačí o katastrofách a nehodách krátká zpráva, jen pár vět popisujících situaci, nic víc nepotřebuju vědět. Jiná věc je, když se s odstupem času o nějaké katastrofě natočí dokument, to mě zajímá, chci se poučit, jak se dá podobným situacím vyhnout. Ale lidi poržívající nejtěžší emoce, to vidět nechci, mě osobně to lépe nedělá.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
