Právo na zapomnění:
1) Není produktem EU, nýbrž právní tradice.
2) Není nesmyslné.
V právu dlouhodobě platí, že staré prohřešky se neberou v úvahu - proto se např. tresty po nějaké době vymazávají z rejstříku (resp. neobjeví se ve výpisu z rejstříku trestů). Vychází to z principu, že není fér vytahovat starou špínu na někoho, kdo už se dávno polepšil a seká latinu.
Internetové právo na zapomnění je jenom logickou/konzistentní aplikací tohoto principu na internet. Od soudů není možné očekávat jiné rozhodnutí, protože by to nebylo konzistentní s výše uvedenou tradicí - naše soudy by rozhodly stejně soudní dvůr EU.
Proc byste nemel mit moznost doplnit nasledujici rovnici i po dlouhe dobe pomoci internetoveho vyhledavace?
Podnikatele P1, P2, P3, ...Pn okradli stat S o neuveritelnou castku C pomoci politiku ze strany O1, O2, O3, ...Ok na kauzach L1, L2, L3, ...Lm jen diky tomu, ze pravnik R nastavil v dobe zmeny systemu z K na T zakony tak, ze dulezity paragraf G najednou neplatil. Za "odmenu" se R dostal az do nejvyssi funkce F atd. atd.
Internetove zapominani muze byt vyhodne nanejvys pro politiky-nenechavce, politiky-opilce, ... az po podnikatele-mafiany. Pro slusne lidi a pro zdravi spolecnosti je ovsem spravnejsi nezapominat, i kdyz se to mocipanum nelibi. S tim by jiste souhlasil i TGM.
Soudni zapominani maze stare prohresky pri posuzovani tech novych. Stare spisy se ovsem na nejakem soudnim dvore manifestacne nepali, anzto konci pekne v archivu.
Hm, a taky se potom články z dobových novin v archívech a knihovnách vystřihnou, nebo se v nich jméno zloděje nebo vraha začerní?
A ne, ani z toho rejstříku trestů se to nevymaže, ale neobjeví se to ve výpisu a u soudu se k tomu (jako přitěžující okolnosti - recidivě) nepřihlíží. Ale je to tam a soudce to vidí.
Je zjevné, že o tématu nic nevíte. V právních sporech jde vždycky o to rozhodnout, kterému z protikladných (a přitom oprávněných) zájmů dát přednost - proto má soudce povinnost vždy zvážit a posoudit všechny okolnosti.
A zrovna v případech jako je tento je zřejmé, že by veřejný zájem převážil nad právem na zapomnění.