Arthur a Pixy nejsou nic jinýho než dva zamindrákovaní, předčasně zestárlí dědkové, jenž si nedokázali léčit svý mindráky jinak, než se z nich vyžvanit na internetu a pak dychtivě čekat, co na to čtenáři řeknou a znova a znova žvanit. Samotný fakt, že si na ty svoje bláboly pořídili i vlastní doménu, je směšný. Svědčí to o tom, že oni sami se chtěli dostat do pozice názorového Boha. Tak ať se pak nikdo nediví, že to vezme takový konce... Je ubohý, jak každej pisálek weblogu chce bejt slavnej, jak chce mít návštěvnost, jak chce mít komentáře, a když s ním náhodou nekdo v těch komentářích nesouhlasí, nebo vysloví jinej názor, začne pisálek kolem sebe kopat, všechny, kteří maj jinej názor, označí za úchyly a nakonec "potrestá" svý čtenáře tím, že se psaním sekne. Bohudík, jediným, koho tím opravdu potrestá, je on sám, a ani si to ve svý malosti neuvědomuje. Ptám se: proč tolik povyku kvůli konci dvou nedůležitejch osobních stránek? Vždyť je tolik informací na internetu, který se daj považovat za objektivní a můžeme si všichni na ně udělat svůj vlastní názor. Nepotřebujete přece tlumočníky nebo někoho, kdo vám vysvětlí, co si o tom či o onom jevu máte nebo nemáte myslet. Nebo jste na tom tak špatně že potřebujete? Pouze nevyspělej a nevyzrálej jedinec potřebuje ideologické vůdce, kterými se Malý a Staníček snažili bejt. A takhle dopadli.
Hele, kdyz tyhlety slinty zaregistrujes do super cool sluzby Komentuje.cz, a budes to 14 dni cpat do Novinek a Idnesu, budes mit vetsi navstevnost nez vsichni bloggeri dohromady.
A nezapomen se pak utrit.
