Obě strany si domluví nějakou knihu - nejenom konkrétní titul, ale i konkrétní vydání. Pak si mohou posílat číselné páry, kde první číslo znamená stránku a druhé číslo písmeno nebo slovo na stránce.
Takže pošlete např. takový mail:
Výsledky školního ping-pongového turnaje
Holčík : Zajíček 23:12
Zandl : Minařík 16:19
atd.
Znamená to: Na straně 23 12. slovo, na straně 16 19. slovo, atd.
Jediná nevýhoda tohoto systému je, že pokud jednu stranu komunikace dopadne protivník, může u ní najít příslušnou knihu a pak se veškerá komunikace otevře.
Na podobném principu je založena symetrická kryptografie, kryptovacím klíčem je zde vlastně název zvolené knihy, který si musí obě komunikující strany sdělit tajnou cestou.
Co se týká zákazu používání silných šifer - vlastnit zbraň, jen tak bez zbrojního pasu, je také nelegální. A přece ji má každy lupič, vrah či terorista. Uplatňovat nějaké zákony na tuto sortu lidí je přinejmenším směšné. Škodný bude stejně nakonec jenom poctivý člověk. Nehledě na to, že pro dobře vybavenou a finančně zajištěnou teroristickou organizaci není problém naprogramovat šifrovací aplikaci - běžně používané kryptovací algoritmy jsou veřejné...
Četl jste Švejka? Tam si generálové domluvili přesně stejnou šifru a mělo se to dešifrovat druhým dílem nějaké slátaniny, ale Švejk všem naobjednal díl první... Jen tak mi to připomnělo.
Jinak, k poslední větě, to je právě ta vada oboustranných šifrovacích systémů, a myslím že pánové Diffie a Hellman jsou bozi, že je napadlo, že to tak být nemusí..
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
