V pohodě, nic se neděje. Ono je celkem jednoduchý se v tom ztratit, vždyť ani sama Opera Software neví, co to vlastně v tom browseru má ;-) Já už do toho koukám několik dní, od čtvrtka jsem si instaloval Operu asi víckrát, než za celou tu dobu předtím a kromě jednoho hashe a způsobu, jak Opera převádí proxy hostname na IP adresu o tom vím snad víc, než jsem kdy chtěl.
Berou zpět, máte oba pravdu, Opeří VPN má s vpn pramálo společného,nedostatečně jsem si to prostudoval a omlouvám se za desinformaci, příklad s gmailem je orpavdu nesmyslný.
subsítí na L2 jsem měl na mysli bgp/ldp based VPN (l2 mpls). U toho aplikačního se nemusí jednat o dělení, ale upřesnění, l7 je prostě pro mě už hodně vysoko a pro některé je i webdav síť.
Copak je prosím pěkně "substíť" na L2? A co je "subsíť" na "vysokoúrovňovém aplikačním protokolu"?
Subnet může být pouze a jedině na L3.
Také mi není jasné, co je ten "vysokoúrovňový aplikační protokol". Nemyslím si, že se aplikační protokoly dělí na nízkoúrovňové a vysokoúrovňové.
Domnívám se, že máte mylnou představu o tom, co je VPN. Podle toho, co říkáte bych přistupoval přes VPN i na https://mail.google.com/mail/u/0/#inbox protože po mě stránka vyžaduje přihlášení, abych se dostal do Inboxu. A také bych zřejmě šel přes VPN na www.google.com, protože ve skutečnosti můj požadavek nevyřídil server s IP 74.125.224.70 (což je load balancer), ale pouze ho předal aplikačnímu serveru v neveřejném subnetu (čímž jsem se dle vaší logiky dostal do normálně nepřístupného subnetu).
To zní dost uhozeně, nemyslíte?
To jejich "VPN" má spíš blíž k proxy, než k VPN, dokonce extenze, ze který to asi vychází se jmenuje "SurfEasy Proxy" :-) Text "VPN" je tam jen dvakrát pro každou jazykovou mutaci (v souboru messages.json), implementace v samotné Opeře je také pomocí změny proxy serverů.
Podle mých testů ta jejich "VPN" opravdu nezpřístupňuje nic co by nebylo dostupné bez té "VPN". Adresy těch proxy serverů jako de0.opera-proxy.net nejdou mimo Operu sice přeložit na IP adresu, ale když už tu IP adresu mám, tak se na ně připojím, viz poslední screenshot v článku, nebo třeba moje reimplementace volání jejich API https://github.com/spaze/oprah-proxy.
Mimo Operu lze resolvnout de.opera-proxy.net, tedy bez toho čísla, rozsah části adres je stejný jako co vrátí API, a já se domnívám, že to číslo tam dodává nějaká magie přímo v browseru, ale zatím to nemám potvrzené a je možné, že to je úplně jinak :-)
subsíť nemusí být jen na L2, L3 atd., ale klidně až na vysokoúrovňovém aplikačním protokolu (myslím tím ty http enspointy) máš ale pravdu, že k VPN jak se v oboru chápe to má stejně daleko jako k proxy, říkejme tomu spíše TCP tunnel.
Ano, chápu, zjednodušení bylo třeba, ale možná by to šlo napsat presněji.
Díky za doplnění, popis VPN jsem záměrně zjednodušil, do článku to nepatřilo, ale do komentářů klidně :-)
Jakou část a jaké privátní sítě zpřístupňuje "VPN" v Opeře?
Sama Opera Software tak nějak přiznává, že to není VPN, ale že tomu budou říkat "browser VPN", protože používají "secure proxies" a ty jsou lepší, než "proxies".
Viz konec článku https://www.helpnetsecurity.com/2016/04/22/opera-browser-vpn-proxy/ a http://www.opera.com/blogs/news/2016/04/opera-doubling-server-capacity-vpn/
prakticky nic, ale triviální to není a člověk na to musí dát velký pozor.
Windows ve výchozím nastavení posílá DNS dotaz na všechny interfacy.
Mac se připojuje k síti poměrně dost brzo po spuštění. Systemd má vlastní network stack a nebojí se ho použít při bootu.
A u všech systémů dělají problém dynamické routy a přepisování tý defaultní kdekým.
Zajistit to spolehlivě znamená buď mít na routeru další terminaci VPN nebo si poladit a pohlídat systém.
článek je plný nepřesností a polopravd, Michala ale respektuji a chápu, že se věnuje více webové bezpečnosti.
Úkolem VPN není tunelovat veškerý provoz, ale pouze získat přístup do nějaké sítě (ano, virtual private network je VPN) a je pouze na nastavení dané sítě a klienta, jak bude routovat provoz, jestli se do vpn bude posílat veškerý provoz nebo jen ten, pro danou síť.
Stejně jak na VPN klientovi a serveru záleží, jestli bude resolvovat DNS nebo se to nechá na nějakém public/private resolveru, google dns jsou i u openVPN velice běžné.
Zabránit leaknutí skutečné IP adresy z opery je podle mě nemožný úkol, webRTC je tak zběsilý (v FF a Chromu), že čte IP adresy z interfaců přítomných na stroji a zároveň si pingá svoje servery pro zjištění public ip, tuhle operaci provádí hned na začátku při spuštění. Problém to je jen pokud mám veřejnou ip adresu, jsem-li v nějaké svojí podsíti, nedokáže nic užitečného zjistit.
V Opeře se skutečně jedná o VPN, zpřístupňuje část privátní sítě. která bez zapnutého režimu není dostupná. Ve výsledku, ale neposkytuje větší bezpečnost než šifrovaná proxy, pro něco to ale stačí. Pokud to s bezpečností myslím vážně, nesmí mi z počítače odejít žádný paket mimo vpn a to nelze snadno zabezpečit skoro u žádného systému, btw.