Vlákno názorů k článku Otázky pro získání zapomenutého hesla? Fatálně nebezpečná záležitost od (w) - Že bych byl zvláštní tím, že pokud už...

Že bych byl zvláštní tím, že pokud už je bezpečnostní otázka nevyhnutelná, skutečně tam nejenže nepíšu pravdu, ale píšu tam něco, co si dokážu snadno zapamatovat a málohoko to napadne? Tak nějak automaticky, nikdo mi nemusel říkat, že psát sem pravdu je skutečně bezpečnostní riziko a kokotina v jednom.

No, tady na Lupě možná zvláštní nebudu, počítám, že tady se s bezpečnostními otázkami zdejší diskutéři vyrovnávají podobně. Ale u běžných uživatelů tomu tak není. Občas, když někomu pomáhám zakládat nějaký účet a jsem fyzicky u toho, tak těm lidem říkám, že tam vůbec nemusí psát pravdu, stačí tam napsat něco, co si zapamatují. Ti lidé na to a hlavně na mě koukají divně a nechápou, jak to může fungovat, když tam nenapíšou pravdu. Jsou prostě zblblí tím, že mají pocit, že technika jejich pokus něco obechcat odhalí, případně jim pak někdo na druhém konci ty údaje zkontroluje a když nebudou dobře, bude následovat nějaká nepříjemná reakce.

Někdy mám pocit, že jde mimoděk o snahu sestavit si o uživateli, který se právě registruje, lepší profil. Tak faktem je, že i když na otázku „příjmení vaší matky za svobodna“ odpovíte „my máme doma ježibabu s ušima z umělý hmoty“ (příklad, tohle jsem ve skutečnosti ještě nepoužil a mrzí mě, že už nemůžu ;), udělá si o vás provozovatel profil taky - že dbáte na bezpečnost bzpečnostních otázek a že máte možná i trochu smyslu pro humor.

Omlouvám se, zapomněl jsem použít náhled :)

Jednak takových webů, které by po mě chtěly kontrolní otázky, není mnoho, dají se spočítat na prstech jedné zmrzačené ruky, takže vlastně odpověď na první otázku je ano. Akorát jsem neříkal, že to není odvoditelné z daného webu. Obvykle je, ale rozhodně ne na první pohled a obvykle ani na druhý, třetí či čtvrtý.

Co se té věty s ježibabou týče, tak ta má přesné znění, protože pochází z jednoho vtipu z kategorie tzv. superkameňák^* a na tyhle věci já mám prostě pamatováka písmenko po písmenku. Když jsem byl malý, bavil jsem na polích brigádníky tím, že jsem přeříkával slovo od slova, smích od smíchu přesně celý téměř hodinový pořad z TV (kromě toho, že to brigádníky bavilo, tak žasli nad tím, že je to po každé stejné, slovo po slovu, kadence, umístění a intenzita smíchu - skoro jako kdyby to přehrával kazeťák). Nezmíním jaký, protože si některé hlášky pamatuji písmenko po písmenku doteď a používám některé pasáže jako odpovědi na tyto otázky, přičemž tam jsou právě různé závislosti na tom, co je to za web, které nemáte bez znalosti mého toku myšlenek téměř šanci uhodnout. Takže já opravdu nepřemýšlím nad tím, zda „my máme“, nebo jen „máme“ a z čeho ty uši jsou. Prostě „My máme doma ježibabu s ušima z umělý hmoty“.

* Příklad superkameňáku, který znám taky přesně v tomto znění už léta: „Jdou dva klokani po měsíci. Jeden je oranžový a druhý v tom akváriu vůbec nebyl.“