To chce vidět konkrétní smlouvu. S ohledem na to, jak se sprostředkovatelská firma zkouší ze vší zodpovědnosti vyvléci, sázel bych na verzi smlouvy, kdy k plnění dojde ve chvíli přijetí peněz od věřitele na účet sprostředkovatele. A pak tam bude nějaká větička typu "a zprostředkovatel je povinnen peníze odeslat do X pracovních dnů dlužníkovi", ovšem bez dovětku typu "a pokud to neudělá, tak dostane na zadek".
Pokud penize dluznik vubec nedostane, tak je z obliga, protoze smlouva o pujcce je smlouva realna, tzn. vznika az v momente, kdy dojde k poskytnuti penez dluznikovi. U smlouve o uveru je to jinak, ale predpokladam, ze jelikoz se vsude na jejich strankach mluvi o pujcce, pujde o prvni pripad.
Zaznívají zde názory, že systém tak, jak je představen, je nevýhodný pro věřitele. Naprosto s tím souhlasím.
Ovšem pěkně bit by v tomhle systému byl i dlužník - pomiňme teď prosím dlužníky s pěti exekucemi, ale vězměme člověka, který je dočasně v problémech (třeba mu odešly pračka, lednička a sporák krátce po sobě) a potřebuje si půjčit. Splatit je to schopen třeba za rok.
Kde má u tohoto serveru jistotu, že skutečně dostane peníze, pokud platby jdou přes účet provozovatele? Věřitel dá peníze provozovateli, ten se zdejchne a dlužník je v průseru - případná exekuce půjde za ním.
Stejně tak lze očekávat, že podobný systém bude atraktivní pro lichváře, kteří si takhle snadno najdou nějakou kavku.
Opravdu bez nějaké širší odpovědnosti provozovatele je to jen velký voňový kus špeku, na který by neměli skákat ani věřitelé, ani dlužníci.
Buď by tedy provozovatel byl skutečně jen zprostředkovatelem a nejen smlouvy, ale také platby by probíhaly přímo mezi věřitelem a dlužníkem, nebo by měl provozovatel převzít plnou odpovědnost a smlouvy by měly být mezi věřitelem a provozovatelem a mezi dlužníkem a provozovatelem. Provozovatel by tak byl dlužníkem i věřitelem, tedy v zásadě takovou malou bankou bez licence.
Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).
