Vlákno názorů k článku Památku Waldemara Matušky na ČT 1 uctilo jeden a půl milionu diváků od Nodar - jak se dá hezky shrnout jeden lidský život. Jen...

jak se dá hezky shrnout jeden lidský život.

Jen nevím proč jsem si při tom čtení vzpomněl na jednu návštěvu hospody, kdy u sousedního stolu dva tatíci co už nemohli pořádně chodit, natož běhat řešili naši fotbalovou reprezentaci ... asi že nakonec jim tu prohru tuším taky odpustili :-)

Vždyt´si to za celoživotní tvorbu zasloužil.

No, já se to dočetl až dnes v novinách. Nic méně pokud slyším jeho jméno, vždy si vybavím rok 1986, když zdrhnul a jakou ohromnou legraci z toho měla Praha a zvláště Sekce mladé hudby. Tedy komentovalo se to, jako: Poklesek jednoho z komunistických zpěváků pop music. Nic méně. Je nutno přiznat, že určité rozdíly zde jsou. Za prvé je tu výborná kniha Jiřího Černého o jeho začátcích a o tom, jak neměl, kde spát a spával po parcích a šatnách atd. Za druhé uznávám, že Slavíci z Madridu a Třešně zrály jsou opravdu hity a hrávali jsme to na chmelu na španělku taky. No a některé věci, také dost podstatné, se přiznám, že jsem nevěděl. Např. to, že Zlatým slavíkem byl v roce 1962 a 1967. Což mimo jiné znamená to, že po okupaci, tj. od roku 1968, jim už být asi nesměl a musel jím být až asi do smrti Kojot. Za další, že se narodil v Košicích. Za další, že v roce 1957 si zažádal o vystěhovalecký pas do NSR, který nedostal. Takže budiž mu odpuštěno.