Vlákno názorů k článku Památku Waldemara Matušky na ČT 1 uctilo jeden a půl milionu diváků od Smazaný profil - Hele Jeníku .... neser mě zase! Co zas...

jak se dá hezky shrnout jeden lidský život.

Jen nevím proč jsem si při tom čtení vzpomněl na jednu návštěvu hospody, kdy u sousedního stolu dva tatíci co už nemohli pořádně chodit, natož běhat řešili naši fotbalovou reprezentaci ... asi že nakonec jim tu prohru tuším taky odpustili :-)

No, já se to dočetl až dnes v novinách. Nic méně pokud slyším jeho jméno, vždy si vybavím rok 1986, když zdrhnul a jakou ohromnou legraci z toho měla Praha a zvláště Sekce mladé hudby. Tedy komentovalo se to, jako: Poklesek jednoho z komunistických zpěváků pop music. Nic méně. Je nutno přiznat, že určité rozdíly zde jsou. Za prvé je tu výborná kniha Jiřího Černého o jeho začátcích a o tom, jak neměl, kde spát a spával po parcích a šatnách atd. Za druhé uznávám, že Slavíci z Madridu a Třešně zrály jsou opravdu hity a hrávali jsme to na chmelu na španělku taky. No a některé věci, také dost podstatné, se přiznám, že jsem nevěděl. Např. to, že Zlatým slavíkem byl v roce 1962 a 1967. Což mimo jiné znamená to, že po okupaci, tj. od roku 1968, jim už být asi nesměl a musel jím být až asi do smrti Kojot. Za další, že se narodil v Košicích. Za další, že v roce 1957 si zažádal o vystěhovalecký pas do NSR, který nedostal. Takže budiž mu odpuštěno.

Vždyt´si to za celoživotní tvorbu zasloužil.