Na tom, zda je něco doručeno o den nebo dva později často velmi záleží. Například Vám soud pošle před DS žalobu a výzvu, abyste se k ní do 30 dní vyjádřil. A současně poučení, že pokud se k ní do 30 dní nevyjádříte, resp. neuvedete konkrétní námitky, má se za to, že nárok uznáváte.
Vy odpovíte 31. den a předložíte řadu argumentů, proč ten nárok uplatněný žalobou, je nesmysl a žaloba má být zamítnuta. A pak Vám přijde rozsudek proti Vám "pro uznání" - protože uplynutí stanovené 30 denní lhůty došlo k uznání nároku a k Vašemu opožděného vyjádření už nelze podle zákona (§ 114b občanského soudního řádu, kdybyste si to chtěl ověřit) přihlížet...
A vidíte? 1 hloupý den později....
A právě proto je naprosto nutné, aby například soud viděl, kdy Vám bylo doručeno a kdy Vy jste reagoval.
Především bych chtěl poděkovat za dobrý článek, ve většině má autor pravdu. Se zájmem jsem si přečetl i reakce diskutujících a děsím se některých argumentů. Máme uzákoněno doručení fikcí, takže už státu může být jedno, co doručeno bylo a co ne. Kontrola zcela odpadá..
A zmiňované termíny? Copak záleží na tom, zda NĚCO doručím státu do 14 nebo 16 dnů? Včera běžela v televizních zprávách reportáž o tom, že stát přestane tolerovat platby DPH 25. v měsíci, že máme platit o něco dřív. Copak si na tom stát něco vezme? Copak má šanci na korunovém penále něco získat? Copak ti úředníci nemají nic užitečného na práci?
Jeden příklad, že to jde: Kamarád, co mě ve státech vezl z letiště, dostal $20 pokutu za rychlost. Ale neplatí se strážníkovi (možná korupce?), ten jen vypíše lístek. Zaplaťte tam a tam, tehdy a tehdy. Pokud ale zaplatíte na elektronicky na stránkách http://neco s variabilním symbolem předtištěném na lístku, bude to od 20% levnější.
Co brání, kromě tuposti úředníků, aplikovat podobný princip do naší praxe? Chybí nám dobrá vůle..