Občas používám del.icio.us a diigo. Ale proč je používám? Protože mi umožňují vytvářet "záložky", které mám dostupné kdykoliv jsem připojený k internetu, resp. umožňují mi podtrhávat si části textu stránek a (zase) to mít přístupné kdykoliv jsem na internetu. A to "na internetu" znamená z podstaty věci "kdekoliv a kdekoliv to potřebuji".
Nějaké sdílení s komunitou (rozuměj - cca miliardou dalších lidí, které vůbec neznám a nevím, co si o jejich názoru myslet) a doporučování (od téže komunity) nepotřebuju. Služby jsou moje externí paměť, kdybych si to dokázal pamatovat (nebo měj za uchem inteligentní implantát, co se propojí s počítačem u kterého zrovna sedím ;-), tak nic takového nmepotřebuju. Ale moje paměť stojí za starou Belu (a jsem rád, že si pamatuju heslo).
U Diigo bych dovedl pochopit sdílení zvýraznění a komentářů s kolegy a reálbými známými. Ale sdílení s komunitou je obtěžující - přijdu na Wikipedii a je tam poblblá bublina "Wikipedia rulez!" apod.
IMO je problém v obchodním modelu - (IMO) by většina lidí chtěla službu tak jako já, soukromou resp. uzavřenou, ale provozovatel neví, jak by si měl nechat zaplatit. A udělá službu komunitní...
Funguje to jak požadujete - odkazy si děláte pro sebe. Můžete je i sdílet, ale nemusíte.
Ta parádní myšlenka za delicious.com je kategorie/vlastní taxonomie. Pomocí tagů si bookmarky zařazujete. Finta je v tom, že pokud na dané stránce již někdo byl a uložil si ji, kategorie vám server nabídne automaticky. Tagy nemusíte psát, jen je naklikáte.