Netuším, jak velké důchody pobírají senioři v Anglii, kolik procent vydávají na bydlení a stravu, pro mne je důležitější pocit, zda se většina cítí zaopatřena, nebo je na hranici tamní chudoby. Prosté porovnávání čísel většinou nic o životě důchodců neříká.
Správným tlakem a většinou v příslušných orgánech, dokáží politici ve většině demokratických států měnit zákony ve svůj, nebo stranický prospěch. Voliči ale občas zapříčiní, že zvítězí opozice a musí to pokaždé vést i k tak razantním změnám, jako je fungování veřejnoprávních médií?
Když to přeženu, potřebují občané stát, jeho ministerstva, úředníky? Možná by nějaké komerční firmy dokázaly řídit stát lépe. Nemáme u nás vzorek něčeho, co se tomu trochu podobá? Přináší to státu a občanům skutečně pozitiva?