Vlákno názorů k článku Project Titan. Pracuje Apple na vlastním samořídicím autě? od Jan - Už to nějak vyřešili. Já předpokládám, že ne....

Právě naopak. Problém je v přístupu, kdy se považuje za normální porušení zákona „když přeci o nic nejde“. Pokud o nic nejde, má to tak být nadefinované v zákoně. Když někdo musí uvažovat, jestli je teď „povolené“ zákon porušit nebo není, akorát to komplikuje situaci, a hrozí, že zákon poruší i tehdy, když ho porušit „neměl“. Tohohle perfektně využíval totalitní režim v ČSSR – zákon porušoval prakticky každý, a tím pádem totalitní moc měla na každého něco, pokud by přestal být poslušný. A lidé si to dobře uvědomovali, a ještě měli pocit, že mají jistou výsadu v tom, že mohou beztrestně porušovat zákon. Jako nástroj pro totalitní manipulaci je tolerování porušování zákonů perfektní. V demokracii je to přesně naopak – tam platí, že čím více zákony platí pro každého, tím více je daná společnost demokratická.

Na plné čáře nemůžete předjíždět, a vědí to i všichni ostatní účastníci silničního provozu. A mají právo s tím počítat. Takže nemusíte jen někoho nebo něco přímo ohrozit. Kdyby mělo být předjíždění na plné čáře zakázáno jenom tehdy, pokud tím nikoho neohrozíte, muselo by to tak být v zákoně napsané. Jako je to na spoustě jiných míst zákona. Takže pokud je někde plná čára, máte s předjížděním smůlu, i když byste podle svého mínění nikoho a nic neohrozil. Můžete se snažit, aby tam ta plná čára nebyla, můžete se snažit dosáhnout změny pravidel. Ale to je vše, co je správné z hlediska práva. Pokud to pravidlo porušíte, máte dostat pokutu – akorát ta pokuta by byla ještě větší v případě, že při tom porušení pravidel navíc někoho omezíte nebo ohrozíte.

Oni cyklisté ne vždy jezdí až tak pomalu.

Prestupkem je skutek, popsany zakonem, a zpusobily, v danem miste a case, ohrozit/zpusobnit skodu/...

Zákony neurčujete vy, ale Parlament. A tu výše uvedenou větu jste nenašel v žádném zákoně, tu jste si právě vymyslel.

V zákoně je ve skutečnosti toto:

Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje <b>zájem společnosti</b> a je za přestupek <b>výslovně označeno</b> v tomto nebo jiném zákoně

Jízda 200 km/h po dálnici tedy přestupkem je, protože ohrožuje zájem společnosti a zároveň je výslovně za přestupek označena zákonem.

Definici přestupku podle zákona jsem uváděl o něco výš, a oba dva potřebné znaky přestupku to jednání naplňuje - takže jde o přestupek. "Muselo by to být v zákoně napsané" není pitomost, hned dál v původním komentáři máte napsané, že v zákoně je spousta ustanovení typu "pokud nikoho neomezí" nebo "pokud nikoho neohrozí".

Pokud by platila nějaká pravidla, že něco, co vypadá jako přestupek, někdy přestupkem není, jsou to právě ty výjimky, proti kterým horujete. A bylo by to ještě mnohonásobně horší, pokud by ty výjimky nebyly napsané v zákoně, a předávaly by se šeptandou.

Pokud by zákonodárce chtěl, aby pravidla silničního provozu byla jen doporučením, a závazné bylo pouze jezdit tak, aby nebyl ohrožen ničí život, zdraví a majetek, napíše to do prvního paragrafu zákona a nemusel by řešit žádné výjimky u každého paragrafu. Jenže zákonodárce zjevně chtěl ustanovit nějaká pravidla, která platí i tehdy, když je zrovna někdo nechápe.

To přece není odpověď na otázku odpovědnosti. Totiž, Vaše "během pár kilometrů by počítač našel místo" zní dobře do chvíle, než se v onom místě "něco stane". Třeba cyklista zpanikaří, protože auto, které se za ním deset minut "šouralo", náhle zrychlí, aby ho předjelo, což povede ke sledu událostí končících zraněním cyklisty. Nebo v onom místě náhle z pole do vozovky vběhne zajíc, kterého počítač předtím nezaregistroval, protože analýza hnědého fleku na hnědém pozadí není nic snadného, přičemž nová situace povede ke zranění cyklisty.

Jsou to sice nepravděpodobné scénáře, ale při rostoucím množství autonomních vozů a najetých kilometrů je prakticky jisté, že se jednou něco stane. A v tu chvíli do hry vstupuje otázka "Čí je to vina?"

Dnes je rámec jasný, ač to v konkrétním případě nemusí být fér, vždy se dá ně někoho ukázat, přičemž může jít o výchozí bod, z něhož se dá zkoumáním okolností dojít jinam.

Ale jak to bude v případě, kdy by se mělo ukázat na počítač? Ten do vězení nezavřete a ani Vám neuhradí škodu. Říct "může za to počítač", aniž by to znamenalo "může za to nějaký člověk (či instituce)", je značně neuspokojivé, rovná se to závěru "no jo, stalo se, to je holt život", přičemž ale to, že po silnicích budou jezdit autonomní vozy, jež se budou nějak rozhodovat, což bude mít nějaké důsledky, není nějako "přírodní nahodilost".