Jestli někdo napíše ze je to nelegální tak je u mě kreten.
Příklad: Přijde člověk, koupí DVD jde a půjčí ho sousedovy ten se mrkne, vytvoří (legální) kopii a DVD vrátí, v tom to zákony mluví jasně (kopie pro vlastní potřebu je legální, pokud nebude prodána, bla bla bla ...).
Tak jsem asi kreten. Ale zato si uvedomuju, ze fakt, ze jedna polovina transakce je legalni (soused si film pro vlastni potrebu zkopiruje) jeste nemusi nutne znamenat, ze je legalni i druha polovina (pujcim DVD sousedovi). A take si uvedomuju, ze DVD s filmem podleha jinemu pravnimu rezimu nez DVD se hrou.
Takovehle matfyzacke pojeti prava je mi proti srsti. V podstate vychazite z nevyslovene premisy, ze pokud je kazdy jednotlivy krok legalni (neni sam o sobe v nesouladu se zakonem), pak je legalni i celek. Nemyslim si, ze tato premisa je udrzitelna; vyjadril bych to pomoci "ucelove kroky smerujici k obchazeni zakona" (pripadne "smyslu zakona").
Ano, vse je legální, i obcházení zákona je samozřejmě legální. Nelegální je porušování zákona a to přece nikdo nedělá :-))
To by třeba všichni daňový poradci už byli za mřížemi, protože vám poradí, jak elegantně obcházet zákon při daňovém přiznání, aniž by jste nějaký zákon porušil :-))))
Presne tak, pokud sousedovi DARUJU dvdcko ovsem s tim, ze od neho cekam ze si udela kopii a nasledne ho daruje on mi, asi je pomerne zrejme, ze takhle by to fungovat nemelo.
Naopak vymenna sit tou formou, ze se s nekym potkam v hospode, dam mu 5 originalnich placek, on mi da 5 jinych a uz si je nebudeme menit zpatky (kazdy si udelame kopii a zase ty placky "posleme dale") by asi problem nebyl. Ovsem v okamziku, kdy to bude mit nejakou formu (treba internetovy poradnik cekatelu na danou placku...) tak i kdyz se navenek budeme tvarit jako ze je vsechno OK a ze si to proste darujeme, asi by to taky soud mohl hodnotit jako sdileni
Ve chvíli, kdy pozbydeš práva na legální užívání díla (tím, že ho někomu daruješ), jsi povinen odstranit (přestat používat) též veškeré KOPIE PRO OSOBNÍ POTŘEBU, protože tyto kopie ti mají sloužit k tomu, abys v případě zničení či ztráty původního nosiče nebyl připraven o možnost využívat své právo.
Kdyby platilo to, co říkáš, znamenalo by to, že když si pojistím dům včetně drahého nábytku a ten nábytek poté daruji někomu jinému, tak v případě požáru mám právo na to, aby mi pojišťovna zaplatila I TEN NÁBYTEK. To je samozřejmě nesmysl.
První odstavec vašeho příspěvku platí pro záložní kopie softwaru a elektronických databází, ty mají odlišný režim než ostatní díla chráněná autorským zákonem. Kopie pro osobní potřebu znamená, že si můžete zkopírovat jakékoliv hudební, filmové, literární dílo nebo výtvarné dílo bez ohledu na to, zda je "originální" CD, DVD, kniha či obraz ve vašem vlastnictví.
Termín "pro osobní potřebu" znamená, že to můžete dělat pro sebe, ale ne pro druhého, a je to považováno za zákonem povolený zásah do autorského práva, který autor musí strpět - a kompenzuje se mu to tím, že prostřednictvím ochranné organizace dostane pár haléřů z ceny prázdného média, vypalovačky nebo kopírovacího stroje. V rámci stejného ustanovení AZ si můžete nahrávat pořady z televize nebo internetového rádia - i v ceně videorekordérů a prázdných videokazet platíte bakšiš pro autory.
"Ve chvíli, kdy pozbydeš práva na legální užívání díla (tím, že ho někomu daruješ), jsi povinen odstranit (přestat používat) též veškeré KOPIE PRO OSOBNÍ POTŘEBU, protože tyto kopie ti mají sloužit k tomu, abys v případě zničení či ztráty původního nosiče nebyl připraven o možnost využívat své právo."
Ne, v zakonu nic TAKOVEHO NENI. To mozna plati u SW, ale nikoliv u hudby nebo videa. Kdyz si snad nahrajete televizni porad na video, smazete jej, kdyz televizni stanici vyprsi pravo na jeho vysilani? HA HA HA.
§2 AZ Za dílo se považuje též počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem. - tedy vlastním výtvorem autora, ne každý software je automaticky dílo toho, kdo tvrdí, že to je jeho dílo, a musí autorství prokázat, nestačí jen tvrdit
§65 AZ Počítačový program, bez ohledu na formu jeho vyjádření, včetně přípravných koncepčních materiálů, je chráněn jako dílo literární.
Jelikož podle § 30 AZ si klidně můžu udělat kopii pro osobní potřebu od díla literárního, řekněte mi někdo, jak poznám, že si od programu udělat kopii nemůžu, když zákon říká že je to dílo literární a od toho si kopii udělat můžu..
Jak poznám, že ten sled 0 a 1 na placce je program a ne muzika nebo text?
Co když se změní forma toho vyjádření "díla" z exe například na zip nebo rar? Ještě je to to samé dílo, nebo už je to něco jiného? Jak vlastně posoudit, jestli ten rar je ve skutečnosti původní dílo, když smysly vnímatelná podoba je zcela jiná?
Co si tak vzpomínám, vlastník díla si může zhotovit jednu kopii pro vlastní potřebu. Je Váš soused vlastníkem Vašich DVDs?
Ale to není podstatné, protože státu a OSE je úplně jedno jestli si sousedem vyměňujtete DVDs a nebo si tam chodíte zakouřit trávu a on k vám haš. Důležitý rozdíl je v tom, pokud něco začnete dělat hromadně. Jako hromadně vyměňovat s lidmi DVDs a nebo rozdávat drogy na všechny strany.
Nicméně, legálnost či nelegálnost bych zatím neřešil. Zatím se p2p sítě tolerují, takže bych legálnost či nelegálnost stahování řešil až když přituhne.
Možnost vytvořit si kopii pro osobní potřebu není podmíněna tím, že musíte být vlastníkem oficiálně nabytého CD nebo DVD (koupeného, získaného darem, vyhraného v soutěži apod.) nosiče, hovorově nesprávně nazývaného jako "originál". Tedy je jedno, jestli je to DVD s filmem vaše, sousedovo, bratrancovo nebo z půjčovny, zkopírovat si je můžete vždycky, právě proto jste v ceně prázdného média zaplatil nějaký obolus pro organizace zastupující autory a výkonné umělce.
V tom, že důležitý rozdíl je v masovosti, s vámi souhlasím. Přestože i půjčení jednoho DVD sousedovi je porušením AZ, nebude vás za to nikdo stíhat (myšleno trestně, případné uplatňování náhrady škody v občanskoprávním řízení je věc druhá), protože společenská nebezpečnost takového jednání zřejmě bude orgány činnými v trestním řízení považována za zanedbatelnou.
Lísované DVD s filmem (tedy tzv. originál) mohu komukoliv bezúplatně půjčit nebo darovat. Tím žádný zákon porušen není. Je mi jasné, že tohle víte, ale tu vaši poslední větu by někdo mohl pochopit tak, že se ani tohle nesmí.
Darování je samozřejmě v pořádku. Ale půjčení, a to ani bezplatně (za poplatek je to tzv. pronájem), v pořádku není. Viz § 12 odst. 4 písm. d) a § 16 AZ. Zde je jasně uvedeno, že toto je právo _autora_ a autor _může_ (nikoliv musí, ne-li dokonce zadarmo) takové právo poskytnout jiné osobě. V § 29 a následujících není půjčování mezi sousedy jako přípustné omezení autorského práva uvedeno.
Tedy pokud autor výslovně nepovolil, aby si jeho dílo lidé mezi sebou i bezplatně půjčovali, je to považováno za nedovolený zásah do jeho práv.
Aha, tak to jsem vaše právní vědomosti trochu přecenil. Já myslel, že píšete o půjčování vypálených kopií filmů mezi sousedy, které je možná ještě běžnější a nikomu nevadí, dokud se neobjeví nějaký udavač (ve zdejších končinách oblíbená profese).
Když půjčí soused sousedovi "originální" DVD, nejedná se o půjčování ve smyslu §16 AZ (nedochází k tomu v zařízení přístupném veřejnosti, jako je třeba knihovna), a tudíž nejde o užití díla podle §12 odst.4 (d) AZ (k zásahu do autorského práva prostě nedochází). Navíc podle §14 odst.2 AZ je prvním prodejem autorovo právo na rozšiřování vyčerpáno, takže nabyvatel je může klidně půjčit nebo prodat sousedovi.
Kde zakon hovori o tom, ze "vlastnik dila" si muze vytvorit kopii pro vlastni potrebu? Kopii pro vlastni potrebu si muze vytvorit KAZDY, bez ohledu na to, zdali vlastni original nebo ne (neplati pro SW - tam je originalni medium NUTNE)