Vlákno názorů k článku Quo vadis, Česká televize? aneb jak se pracuje ve veřejnoprávním mé­diu od Ivan z Kolína - Mě už na ČT nepřekvapí nic. Jsem připraven...

Mě už na ČT nepřekvapí nic. Jsem připraven snad i na odvysílání porna v době Večerníčka a věřím, že i to by Dvořákovi prošlo. Má to pevně v rukou a zároveň je snadno manipulovatelný. Víte jak dlouho po takovém řediteli politici toužili? A víte jak dlouho by někoho podobného znovu hledali? Mission impossible...

Český národ je frustrován vrcholnou politikou a stává se opět apatickým k veškerému dění ve státě. Nerad bych to však přirovnal k situaci před rokem 1989, k tomu máme ještě nějakou, ale krátkou na zjednání nápravy demokratickými prostředky. Jezdíme opět na chaty vyčistit si mozek od korupčních a jiných dennodenních afér, které se odborně nenazývají korupcí, zlodějnou, nebo trestným činem. Naši moudří je však nazývají „pochybením“. Zadržení „šibalové“ jsou opět propouštěni na svobodu a právo je překrucováno právníky. O morálních zásadách již u nás nemůže být ani řeč. Říká se že ryba smrdí od hlavy. I to stále platí. Pocity nejistoty z recese a dalšího vývoje ekonomiky a s tím spojené obavy o zaměstnání a u některých i holou existenci dělají z některých zaměstnanců ovečky a podržtašky, které plní veškeré příkazy některých „svých vůdců“, kteří si toho jsou vědomi a náležitě je oceňují funkcemi. Předčasné volby dělají z politiky populistickou celonárodní frašku, které se lidé již hlasitě smějí i když je to spíše k pláči. Větší chaos před volbami zde ještě nebyl. Vytvořit nepřehlednou situaci a vytěžit z toho maximum a politickou moc. Komu to slouží? Rozhodně ne občanům.
V takové celonárodní atmosféře jde jaksi trochu stranou i dění v „nezávislé“ České televizi. Tam se děje již delší dobu něco, co zůstávalo nějaký čas pod pokličkou. Začalo se to postupně projevovat tím, že se někteří, hlavně vedoucí pracovníci při dotazech například na personální změny obrnili mlčením. Neplatí to však pro všechny. Začínají se ozývat hlasy, jak to ve skutečnosti v této instituci chodí. Neplatí to však jen o personální politice. Naivní a bezduché přiznání ředitele veřejnoprávního média Petra Dvořáka ve vytýkacím rozhovoru s Pavlínou Kvapilovou, že se chodí radit s politiky o práci svých stěžejních moderátorů a ještě to považovat za normální je ukázkou absolutní podřízenosti této instituce politické moci. Ve vyspělých demokraciích jinde ve světě by již ředitel veřejnoprávní televize ve své funkci po tomto výroku pokud je pravdivý skončil. U nás však instituce, které mají ze zákona dohlížet a hlídat nezávislost veřejnoprávního média mlčí. Stačilo jedno bububu například televizním Odborům, které se ozvaly při odstranění Daniely Drtinové z Událostí komentářů a je ticho po pěšině. Jsou nezávislé, nebo je řídí také ředitel? Kde to žijeme?
Jsme v předvolebním období a neumím si za této situace představit jak bude Česká televize plnit své poslání nezávislosti při komentování a besedách s politickými stranami které se uchází o hlasy voličů.
Doufám, že se v České televizi najde dostatek zaměstnanců, kteří to myslí poctivě a konečně se také veřejně vyjádří, jako například téměř nenahraditelná Pavlína Kvapilová i Daniela Drtinová, či také propuštěná autorka tohoto článku Monika Horsáková znající situaci uvnitř ČT a že to nebudou jen statečné ženy.