Příklad není scestný (nikoli zcestný), je to reálný a častý případ, plně v souladu s platnými právnimi předpisy. To, co chcete, by vedlo k ještě větší byrokracii, k ještě většímu zapojení „parazitů“ (agentů nebo asistentů jednotlivých autorů) – nebo naopak výraznému omezení užívání děl, protože lze těžko čekat, že by každá vesnická kutálka, každá plesová kapela, každý DJ, každá rozhlasová a televizní stanice... uzavírali dohodu s autory všech skladeb, které chtějí mít v repertoáru. Současné řešení prostřednictvím kolektivního správce je pro většinu z nich výrazně jednodušší.
Není podstatné, jestli kapela hraje zadarmo nebo za peníze, protože autora se nikdo neptal, jestli na konkrétní akci může být jeho dílo veřejně provozováno, pokud se nejedná o zákonné výjimky typu školní představení nebo občanský obřad.
Málokdy kapela hraje výhradně vlastní věci, skladby mají konkrétní autory (a jen v mizivém procentu případů jsou jimi všichni členové kapely). Honorář za vystoupení je honorářem za vystoupení; odměnu za užití skladeb dostanou jejich autoři (včetně těch autorů, kteří stáli s kytarou nebo za mikrofonem na jevišti) prostřednictvím kolektivního správce.
Napisu pisen, dohodnu se s kapelou bud na konkretni cene odkoupeni prav, nebo na pausalni cene... jak si ji kapela zhodnoti je jeji vec.
Tento model je možný již nyní, v platném AZ jej upravuje § 61 (dílo na objednávku), přičemž to, která práva si jako autor ponecháte, je součástí smlouvy o dílo. Ale pokud byste chtěl tento model nařídit jako jediný možný, tak se představte takovouto situaci: z jedné vaší písně nečekaně stane mezinárodní hit, který kapela zhodnotí statisíci prodaných CD nebo placenými staženími – pořád budete spokojen s původní zaplacenou cenou? A co když kapela zhodnotí vaši píseň tak, že ji „prodá“ do reklamy velké nadnárodní společnosti, ale podle vašeho modelu vy jako autor hudby už nedostanete ani korunu, protože jste veškerá majetková práva k dílu „prodal“ kapele?
A OSA? K cemu?
OSA je zde hlavně kvůli hromadnému zastupování autorů, v tomto případě skladatelů a textařů (výkonné umělce, spisovatele, herce, výtvarné umělce zastupují jiné, obdobné organizace), v situacích, kdy není jednotlivé vykonávání práv možné nebo efektivní.
Příklad: kapela na plese hraje skladby desítek autorů, má pořadatel plesu žádat o souhlas s užitím písně a vyplácet po desetikorunách (akci obvykle dělá kvůli výdělku nebo jinému svému prospěchu, takže je fér, aby se nějak podělil s autory) každého z desítek autorů z playlistu zvlášť? A z opačné strany: má autor nebo jeho zástupce celý den vyřizovat telefony, maily a papírovou korespondenci kvůli řádově desítkám halérů až desítkám korun z každé smlouvy? Proto autoři založili (OSA je občanské sdružení) organizaci, která je zastupuje v takových a podobných (vedle tzv. veřejné produkce třeba též užití v rozhlasovém a televizním vysílání nebo tolik kritizované náhradní odměny z prázdných médií).