Tato vize se jen těžko někdy uskuteční.
Možná tehdy, až někdo vynalezne způsob, jak koordinovat pohyb těchto bezpilotních prostředku spolu s pilotovanými lety v jednom vzdušném prostoru.
Je to totiž otázka ne jen technická, ale taky otázka odpovědnosti za případné kolize.
Každý letecký odborník vám vysvětlí, že autonomní provoz dronů v takovém měřítku je sice teoreticky možný (drony mohou navzájem hlídat svůj pohyb), ale v praxi není realizovatelný, pokud byste veškerou ostatní leteckou techniku (včetně větroňů rogal, padákových kluzáků, klasických padáků a pokud možno i ptactvo) nevybavil nějakými vysílači aktuálního vektoru pohybu (něco jako je ve velkém letectví protisrážkový systém TCAS).
Vemte si, jak velký problém je a kolik prostředků už stál vývoj inteligentních automobilů, které by měly jezdit bez řidiče. A to se pohybujete "jen" v dvourozměrném prostoru, po konkrétní straně vozovky, a výrazně nižšími rychlostmi.
Dokonce mikrokontejner balíčku může obsahovat i energii potřebnou k doručení, odpadne problém s dobíjením, vznikne samostatný oběh prázdných mikrokontejnerů dobíjených za jízdy, to sníží hmotnost dronu a dron bude provozuschopný stále, nebude muset nést baterie s energií potřebnou na dopravu nejtěžšího balíčku do nejvzádálenějšího místa regionu.
Mikrokontejnery mohou být kvantovány podle předpokládané hmotnosti a vzdálenosti doručení.
Význam podobných zařízení vzroste, když staniční drony budou z kontejnerů z jedoucího vlaku doručovat balíčky zákazníkům. Kontejnery budou křižovat sítí, drony budou soustředěny ve stanicích a regionálně zaměřeny. Aby kontejner měl vlastní drony na doručování, by nebylo optimální, vlak by se musel zastavit, aby čekal na návrat dronů po doručení.
