Názory k článku Senzory Martina Malého: A jaký byl váš první počítač?

Spectrum jako první a poslední počítač, který mi koupili rodiče -- to bylo v roce 1988. Se sdělením, že na další už si budu muset vydělat sám...

Ale tou dobou už jsem tři roky programoval na PMD-85 ve škole. To je vůbec šílený příběh. Chodil jsem na gympl a dostal jsem možnost vést počítačový kroužek na základce, na kterou jsem předtím chodil a kde měli mnohem zajímavější PMD oproti IQ 151 na gymnáziu. Díky tomu jsem měl klíče od počítačové učebny na té základce! Zjistili jsme si, která okna ve škole jsou tak špatná, že nejdou ve skutečnosti zajistit pákami a jsou jen zaklopená -- a lezli jsme skrz ně do školy o víkendech a o prázdninách, abychom mohli na počítače! Super cool, včetně schovávání se pod lavicemi, když jednou do třídy o víkendu přišel učitel a podobně. Zatímco všichni naši normální kamarádi se těšili na víkend, protože nebudou muset do školy, my mimozemšťani jsme se naopak o víkendech vlamovali dovnitř do školy :-D

Z toho PMD jsem znal nejen Basic, ale i assembler a protože se zjednodušeně dá říci, že Z80 je jakousi lepší 8080, tak učící křivka na tom Spectru byla prudká. A přišly na něm první pokusy s jakýmsi ořezaným céčkem a tak podobně.

A musím říct, že v současné praxi vidím, jak těm dnešním mladým programátorům tyhle základy chybí. Oni sice docela umí všechny ty ReactJS, Pythony a podobně, ale vůbec nevědí, jak počítač funguje na té nejnižší úrovni. Proč s dynamicky typovanými jazyky nemohou dosáhnout takové rychlosti jako se staticky typovanými. Jak je string reprezentovaný v paměti a jak s tím tedy počítač musí pracovat. A tak dále, a tak dále. Zjednodušeně řečeno, jaký správný nástroj zvolit na jaké konkrétní zadání. Na těch starých počítačích to bylo jiné -- každý osmibit měl Basic a když člověk obstojně zvládl základy, tak přišly na řadu "magické" příkazy POKE a PEEK a od toho už byl jen krok právě k tomu assembleru, přerušení a principech, jak počítač funguje na nejnižší softwarové úrovni.

Pak jsem pokračoval přes Amigu 600 a 1200 (obě dovezeny z Anglie z letních brigád sbírání jahod) až někdy do roku 1996, ale nakonec skončil u těch pécéček. Postupně jsem rezignoval na všechna náboženství (och ty svaté války Spectrum vs. Atari na začátku devadesátek), dnes jsem spokojeným uživatelem softwaru od Microsoftu a s pobavením sleduji, když můj dnes 13-letý syn se občas zúčastní nějaké té univerzitní akce, jak je tam za exota s počítačem s Windows, když všichni jedou na Linuxu.

Tak já jako syn kuřáků jsem měl smůlu. Uzení plic mělo přednost před rozvojem syna :( Takže první pokusy byly vysomrování pár knížek k Vánocům, půlrok příprav a pak vlastní konstrukce.

Bastldeska, na které byla TMPZ84C00, 62256, 8x 74HC573, 1x 74HC244, pár LED diod a DIP switche na programování a ovládání. Taktování max. 1kHZ z 555, abych stíhal sledovat... Letoval jsem to tehdy pár týdnů, drátek po drátku.

EEPROM nebylo jak vypálit, takže ve finále půl RAMky na program, půl na data a zálohování baterkama. A programování? Nastavit DMA režim CPU signálem BUSRQ, nastavit adresu a data na sběrnici pomocí DIPů, tlačítko WR. Adresu o jedničku vyšší, další byte podle ASM programu na čtverečkovaným papíře...

A to bylo radosti, když po letní brigádě zbylo na displej 2x16 řádků s HD44780, přidalo se dodělení sběrnic pomocí 74HC245 a naučilo se to psát texty... :D

Druhý byl Didaktik Gama, kterýho se zbavoval bratranec... O hodně luxusnější věc.

První počítač jsem viděl v šesté třídě na základce, byl to Didaktik Gama. Právě se otevíral počítačový kroužek a byl rok 1987. Do počítačů jsem se okamžitě zamiloval a začal toužit po vlastním. A za dva roky později jsem na něj měl našetřeno, primárně sběrem a prodejem padaných jablek. Tak jsem objednal ze slovenské Skalice nový Didaktik M. Alzasoft byl na světě :)

moji vstupenkou do sveta pocitacu byl Sord M5
a protoze na neho bylo malo her, tak dodnes umim asembler Z80 prelozit do binarky z hlavy, i kdyz je to dnes uplne k nicemu :)

Prvni pocitac ktery jsem mel bylo Atari 800XE, udelal jsem tehda tezke rozhodnuti a penize ktere jsem mel na vysnenou motorku jsem promenil v pocitac. Dodnes si pamatuji dec opcode nekterych instrukci MOS 6502 ackoliv jsem je skoro 30let nepouzil ;-) ... 104 PLA,141 STA :-). Soubezne ve skole IQ151 co se nenakodovalo nezli se zacala smazit vajicka na deklu tohoto krumplu ... tak se zacalo znova ...

Moje první blízké setkání třetího druhu se týkalo papírového počítače CGS, což byla vystřihovánka z tehdy velmi populárního časopisu ABC. To mi pomohlo pochopit, jak počítače fungují a naprosto mě to uchvátilo.
Na svůj první skutečný počítač - ZX Spectrum - jsem si musel v potu tváře vydělat a trvalo mi to celá dlouhá tři léta. Pak následovala Amiga 500, poté 1200, o pár let později už skutečné PC za nekřesťanské peníze.

Inu, rok si teď nevzpomenu, tipnul bych to na 88, ale byl to na Vánoce Didaktik Gamma..... A k němu rovnou nový kazeťák, pak jsem ve škole od spolužáků kupoval Sony kazety... A stejně to nejčastější co člověk z počítače dostal byl Tape Loading Error.... :-)
Naprosto jasně se mi vybavuje to pískání, zaváděcí dlouhý tón a pak "hlavička" a držení palců aby se to nahrálo....

Následovalo PC, když po revoluci otec-programátor začal pracovat ve Vídni, 286 s pamětí rozšířenou na 1MB, 20 MB harddisk a barevný VGA 14ˇ monitor...... Úžasné! Pak 386, Pentium atd atd.....

Mám to skoro stejné jako autor - taky vánoce 1986, jen ten počítač byl jiný - měl jsem Atari 800XE a bez kazeťáku, takže jsem se na něm naučil programovat. Hry přišly až později, když se pořídil kazeťák.

Ano management to byl mizerný. Stejně si ale nejsem jistý, jestli by Amigu i s dobrým managementem byli schopni transformovat tak jak se to podařilo třeba u Apple. Dle mne by Amiga získala pár let navíc, ale pak by to šlo stejně do kytek. PC si okolo mne, pořizovali lidé kvůli práci a až druhotně kvůli hrám. Amigu si pořizovali kvůli hrám a až potom kvůli práci (ok beru, že na grafiku byla top). Nastala tak situace, kdy mí kámoši měli doma PC i když původně chtěli Amigu, protože to měli rodiče na práci.
Možná kdyby Amigy 1200/4000 vyšly v r.1990 a v r.1992 byla Amiga NG s bitmapovou grafikou a podporou pro 3D tak možná. Jenže operační systém, který měl sice perfekní preemtivní multitasking, ale nulovou ochranu paměti a spoustu nedodělků by to stejně zabil. Kolikrát mi aplikace spadla a vzala s sebou celý systém. Měl jsem Amigu rád, ale museli by do vývoje investovat mnohem více.

Heč, já měl lepší - s EGA grafikou!
Stál mne všechny peníze a musel jsem si pro něj dojet do Považskej Bystrice, kde to montovali ve strojírně...
Nikdy nezapomenu na jeho chlazení: větrák byl přesně stejný jako v koupelně a na WC na kolejích.

Zvedám svoje artritidou postižené ruce xD Můj první počítač doma bylo PMD85 a pak až PCčko - 486ka. Ale dělal jsem na PMD85, IQ151, SAPI1, PG975,PG685,PG720 a na různých PC počínaje 286. A když na jednom PC byla grafárna Hercules, to bylo něco ...
A co teprve, když jsem na SGI O2 sledoval s kolegy přímý přenos startu raketoplanu v rozlišení pár pixelů, který NASA pokusně vysílala ... A to prosím na 64kb lajně xD Ale viděli jsme to...

Můj 1. počítač byl Atari 800 XL. Měl externí magnetopáskovou jednotku, dva Joysticky a vstup na cartridge s uloženými hrami. Naučil jsem se na něm vše a sloužřil mi až do doby přechodu na počítače značky Apple.

Dodnes si pamatuji, jak jsem v sedmičce na základce po poslední hodině hudebky nakouknul do matematické třídy a vzadu bylo několik PMD85-1. A doma byl teátr, když jsem místo v půl druhé přišel domů v 7 večer... K vánocům ježíšek přinesl devadesátku emgetonku za 80Kčs a první školní den po vánocích jsem upirátil Manic Minera :) ...Potom následovalo IQ151, jeden spolužák měl C64, druhý ZX Spectrum, na učňáku měl spolužák A500 zatímco já si stavěl PMDčko, mezitím PP01, Didaktiky, Atárka, STčka a Amigy až mne bratranec naočkoval na x86.... Dnes mám sbírku čítající Sinclairy, Didaktiky, Commodory, Atárka, Amigy, Ondru, MZ800 a další. Všechno ve stavu téměř jako nové, s příslušenstvím a funkční... Až mne zamrzelo, když jsem v dobré víře vlezl do JRC a nabídl jim do vitrínky nebo výlohy cokoli dle výběru a odpovědí bylo, že když zaplatím pronájem prostoru, tak se se mnou možná budou bavit... A dodnes znalosti používám při práci s atmelama a pickama.

Měl jsem jak C64 tak Amigu. Ta byla na svoji dobu opravdu počítač který předběhl svět o deset let. Bohužel to byl i důvod proč pak skončila. Commodore usnul na vavřínech v domnění, že úspěch bude nekonečný a Amize mezitím ujel vlak.
Částečně to bylo i architekturou a opravím systémem, byly sice psané sobě na míru, což známe z dnešních produktů Apple. Jenže to bylo vše jaksi na tvrdo zadrátované a upgrade podobný jako na PC nebyl možný. Tedy na profi amigách (A2000-4000) ano, ale ty zase nemělo v domácnostech moc lidí.
Klasiky zabudované v klávesnici příliš s rozšířením nepočítaly.
To hlavní co byla výhoda, ale zároveň to Amigu pohřbilo byl její bitplánový grafický systém. Pro scrolling a plošinovky super. Pro 3D a nastupující doomovky katastrofa. A nešlo to řešit jednoduše jen výměnou grafiky. Navíc na Amigu byly často komponenty dražší než na PC.

Heh. No prvni byl Didaktik Gama s 80Kb RAM, prepinatelnou a malokdo vedel, ze druha banka prezila i reset ... dobre se psalo v assembleri a k neuvereni je, ze jsem pouzival KOUPENEJ od Proximi :).

Ten sharp mel uzasnou klavesnici.

Z80 se jeste dost pouziva, nedavno jsem pracoval na ovladaci pro 10gbit switch, co ho ma v sobe.

Poprvé jsem si šáhl na počítač na vš v první půlce osmdesátek na Teslu 200, programy ve Fortranu a děrné štítky, s šíleným debug cyklem: odevzdat štítky - čekat pár hodin až dva dny - opravit chyby - odevzdat štítky - čekat pár hodin až dva dny - opravit chyby... Pak jsem koupil v druhé půlce osmdesátek didaktik, moct si napsat program v basicu a hned spustit byl luxus. V první půlce devadesátek kamarádi kupovali pcčka, hlavně kvůli práci, za 50 000, já si počkal do devadesátého šestého, kdy jsem dal za superpočítač s AMD k6-2 na 350MHz už jenom asi 11000, ani ne tehdejší dva průměrné platy. Pak přišly CDčka a moře softwaru a možnost vypalovat a už to začalo být někde jinde... 2001 jsem zjistil, že k hlasovému tarifu mám na mobilu neomezená data (pravda gprs max 56kbit/s) a můj telefon(samsung vajíčko) dokonce zvládne připojení, poslouží jako modem a ještě se z usbčka průběžně dobíjí. Okamžik si dodnes pamatuji, podle rad operátora jsem nastavil telefon, připojil, kliknul na ikonu internet exploreru a po pár vteřinách se váhavě otevřelo okno prohlížeče: život, jak jsme ho znali, přestal existovat.

Commodore neusnul na vavřínech, ale tehdejší management ho vytuneloval (mnohem dříve, než na tento způsob vyvedení majetku ze společnosti přišli čeští filutové a byl pojmenován tímto slovem). Doporučuji knihu On the Edge: the Spectacular Rise and Fall of Commodore -- je to tam velmi hezky popsáno.

V praci v roce 1978 HP 9845 (s magnetickou paskou) a Basic (a prvni prace - naprogramovat v nem disassembler :) ), doma cca 1986 Atari 800XL s kazetakem vlastnorucne upravenym na "Turbo" :).

Sharp MZ-800, Vánoce 1987. Od roku 1985 PMD v MěDPM.

Jako správný počítačový šílenec nemůžu v této debatě stát stranou. První počítač, který jsem vlastnil, byl Sinclair ZX Spectrum. Ale první, na kterém jsem pracoval, byl už pár let předtím sálový počítač EC 1021. Dělal jsem na něm už při studiu na gymnáziu SOČ, když pak nevyšla výška, skončil jsem na něm jako operátor posléze provozní programátor.

Než došlo na to Spectrum, vytvořil jsem si simulátor počítače na podkladu zde zmíněného papírového počítače z ABC. Udělal jsem si pro něj diskový operační systém (disky představovaly čtverečkované sešity), nalepil jsem si spoustu čtverečkovaných pásek a pak to všechno ručně projížděl, abych přesně věděl, jak počítač pracuje "tam uvnitř". Na Spectru si kromě her vzpomínám, jak jsem si naprogramoval testy do autoškoly. Šprtal jsem to tak důkladně, že jsem test udělal na plný počet bodů. Ale neudělal jsem jízdy, ty bylo třeba opakovat - holt na tohle počítač nestačil...

Koncem r. 1985 kapesní Sharp PC-1401 s malým LED displejem cca na 16 znaků. Byla to vlastně kombinace vědecké kalkulačky s kapesním počítačem, který uměl i BASIC. Mám ho dodnes a je plně funkční. Ještě nedávno jsem ho používal, i když hlavně jen tu kalkulačku - je perfektně malý.
Sice jsem již někdy v r.1983 toužil po ZX Spectru nebo Atari XE, či Commodore 64, ale tehdy se rodičům nepodařilo sehnat.
Dalším větším pak až Commodore Amiga 500 koncem r.1988 a tehdy to bylo dělo.

V sedmičce (1986) pořídila naše škola 1ks IQ-151, kterýžto byl umístěn v kabinetu matiky. Brzy poté vznikl počítačový kroužek pod vedením bývalého žáka, t.č. již na gymnáziu, v té době již hodně zdatného programátora. Začali jsme s Karlem, později nás zasvětil do základů assembleru (ve volných chvíílích kdy jsem se potili nad zadanými úlohami si tam programoval nějakou dosti vymakanou střílečku ala Doom).
Spolužáci s movitějšími rodiči si začali pořizovat Atárka a Sinclairy a já se doma marně snažil vymámit totéž....
O něco později jsem získal z druhé ruky ZX-81 s celým 1kB RAM. Valnou část svého psacího stolu jsem zabral s óbr ČB televizí a získal jsem svoje první počítačové pracoviště. Docela dlouho jsem se bavil vytvářením jednoduchých textových i grafických her v Basicu, které se vejdou do 1kB. Modul s 16kB, který k tomu šel dokoupit, byl pro mně v té době nesehnatelný (a navíc už ZX-81 začínal mít už po sezoně).
Když mně přestal bavit, musel jsem se už pak spokojit jen s počítači na gymnáziu. Nicméně ZX-81 stále odpočívá někde na půdě.

Sharp MZ-800 v roce 1980 využívala tehdejší SBČS (předchůdce Komerčky) v Pardubicích na seriózní práci, posílali na kazetě na tom vytvořené nějaké úvěrové kalkulace "nahoru" do Hradce. Mamka mi půjčila manuál a mohl jsem si nasucho studovat BASIC a potom se na mě dostal i strojový čas :-)
Pak na VŠ kromě sálových a minipočítačů i programování PMD-85, pokud se zrovna neupeklo... A později už Didaktik nejprve s tou jednojehlovou tiskárnou, později jsem si připojil nějakou polskou "drukarku".
K Didaktiku byla spousta literatury i od F. Fuky aj. na prodejně součástek Tesla Eltos, a tak jsem vytrvale utrácel za manuály, kazety a po nocích hltal assembler a obdivoval, jak je to geniálně naprogramované ;-)
A pak už nastala éra PC, naštěstí jsem měl k tomu v práci blízko. Někdo hrál z nudy v DOSu dostupnou hru s opicema a banány, já studoval operační systém a co je skryto v bedně :-)

První počítač se kterým jsem reálně přišel do styku bylo ZX Spectrum+ na soustředění radioamatérského kroužku Svazarmu na podzim 1988. Kromě skupinky Spectristů s plusky/deltami tam byl jeden osamělý nebožák s Amstradem CPC se zeleným monitorem. Můj první domácí byl Didaktik M od Vánoc 1990. PC od roku 1995.

Kruh se uzavřel loni, kdy jsem si na ebayi vydražil šedé Spectrum 128K+2, které jsem vlastně vždycky chtěl úplně nejvíc.

No, jsem asi drobet starší než většina tady a tak můj první počítač byl papírový počítač z ABC. Tuším se jmenoval CGS. Daly se naněm hrát hry jako tahání sirek, kondiciogram až po přistání na měsíci. ALU byl člověk s kalkukačkou, registry byly na papírcích a program napsaný na širším pruhu papíru.

Následoval počítač z Amatérského rádia (taky papírový), už s BASICem, pak už sálovka TESLA 200 se vstupem na děrnou pásku (ta nebyla moje, ale univerzity).

Po pár letech jsem dostal DIDAKTIK GAMA, ale to už svět SINCLAIRů umíral.

Prvni pocitac byl asi tohle: https://en.wikipedia.org/wiki/Video_Genie nekdy 1981... potom ZX81, Spectrum, nebo treba tohle: https://en.wikipedia.org/wiki/Texas_Instruments_TI-99/4A, to mam jeste doted... :)

Léto 1988, Didaktik Gama. Také bez kazeťáku. Člověk musel pár týdnů vystačit s příručkou a tím, co se sám naučil a sám si napsal. Možná to tak bylo dobře, kdyby byl kazeťák od začátku, tak bych zřejmě jen hrál a k programování se nedonutil.

To já jsem začínal s počítačem Didaktik Gama, to už měl disketovou mechaniku a monitor byl televize Junosť. Mně už bylo přes třicet.

Ten větrák byl standardní mezaxiál na 220 V. Dával se všude a přežil všechno, holt poctivý hliníkový odlitek, jen ty novější měly vrtulku z plastu. Pokud někde v průmyslu nestačil jeden, přidal se další, a klidně i deset.

Muj vlastni prvni byl Commodore 128, predtim jsem ale uz mel zkusenosti s PMD-85, IQ-151 (aneb varicem na caj) i C64. Dalsi byla Amiga 4000, s tou jsem skoro absolvoval Informatiku, programoval jsem i v assembleru, jen tesne pred koncem uz ji prevalcovaly lepsici se PC, u kterych jsem taky skoncil. Jeste predtim si ale pamatuju na ty (obcas az moc) vasnive diskuze Amigaru a PC, ale ac stale jeste vlastnik Amigy, nedalo se prehlizet, ze Commodore proste stoji a nic moc noveho nedela, zatimco svet PC se divoce rozviji. Kdo mel oci otevrene, nebylo pochyb, kdo bude mit navrch.

No, řada AMD K6-2 byla uvedena na trh až v roce 1998 a zhruba by to odpovídalo i té ceně. V roce 1996 byl největší hit Pentium Pro 200 MHz.

80. léta, Gustáv Husák prezidentem, článek 4 ústavy stále v platnosti. V TESLE ELTOS v Dlouhé zakoupený výdobytek reálného socialismu - mikroprocesor MHB8080A s podpůrnými obvody 8224 a 8228. Statické paměti 2114, sovětské paměti EPROM (na Moráni v pasáži), několik hrstí TTL obvodů. Schéma a návrh plošného spoje nakreslené na balicím papíře. Plošný spoj vyráběný pomocí obtisků Propisot s cestičkami kreslenými Permanentem, leptaný v chloridu železitém. Protože jsem neměl programátor EPROM, musel jsem pomocí soustavy vypínačů nejprve naprogramovat jednou programovatelné PROM paměti TESLA (protože jsem neměl peníze nazbyt, nesměl jsem se splést - a povedlo se to) a do nich utilitu pro programování té EPROMky. Do ní jsem už mohl dát program pro komunikaci s kazetovým magnetofonem, který plnil funkci páskové jednotky, ...

Další stroj už používal dederónskou kopii Z80, to už bylo "jiné kafe". Mezitím jsem si něco našetřil a před Conrada koupil ATARI ST520STM a hned jsem si k němu dodělal rozšíření paměti (což bylo mnohem levnější než rovnou koupit ST1040).

Dost jsem se na tom tenkrát naučil. Člověk musel vědět, jak vše funguje. K ladění jsem nejdřív používal tužku, papír a mozek, později přibyl úžasný diagnostický nástroj - prastarý elektronkový osciloskop Křižík, který na matfyzu vyřazovali a měl být vyhozen, nicméně se mi podařilo přemluvit jednu paní, která to měla na starosti, že místo do sběru si ho mohu odnést.

Můj první počítač s kterým jsem se fyzicky setkal v roce 1986 bylo na učilišti IQ151. Nejprve basic, potom assembler v režimu Monitor psaný rovnou v hexa z listu papíru kde jsem si počítal adresy absolutních skoků C3 (JMP) atd ... Chtěl jsem mít svůj a tak jsem si postavil podle amaterského rádia skládanku s MHB8080A s 2kb RAM a 4kb EPROM který mě tehdy vypálili v MEZu v Mohelnici na "výpočetním". Membránová klávesnice a v eprom byl MicroBasic. Pak jsem byl na vojně a tam jsem měl k dispozici Didaktik Gama a kamoš tma měl Amstrad Schneider CPC64. Poté co jsem se vrátil z vojny v roce 1992 jsem koupil za cenu šrotu tehdy (500Kčs) vyřazený IQ151 který mám dodnes doma. Pak přišlo Atari 800XL a pak první skládaná 286/16MHz s 1 MB ram 2 disketovkama 5.25" na jedné BOOT+DOS a na druhé programy včetně pár her. A u PC jsem dodnes ...

Kolem r.87 nebo 88 jsem dostal Atari 800XE asi za 7500,-. To bylo radosti, když jsem pustil první hru po x-minutovém nahrávání. A jak se kopírovaly hry na dvojčeti :))) Originál joystick stál v tuzexu 180 bonů (ještě po 5kč), tak jsem si musel nechat zajít chuť a vyrobit si ze spínačů vlastní a i sám si vyrobit canon konektor, protože se nedal nikde sehnat. Pak se vyrobilo Turbo (až na 2. pokus se poařilo), v tuzexu se objevily joysticky za 35 bonů, časem pak v elektře i za 150 Kč nějaký z tesly s mikrospínačema. A pak přišlo přemlouvání na nákup plotteru z merkuru ale nakonec z toho vyšla tiskárna BT-100 za 1500,-. Do školy dělaný tisky jako úkol a byl jsem za mistra. Akorát mi to trvalo 10x dýl času než kdybych to napsal ručně.
Ve škole IQ150, PMD85, nějaký první síťovy TNS.... V práci pak obrovitánský sálový počítač SMEP. Dodnes si pamatuju část příkazů pro zápis záloh na mag. pásku - VER, DIS, MOU, BAC.... + nějaké odesílání pořízených dat pomocí děrné pásky!!! Pak už 286, 368, 486, první Pentia 75, 166MMX, Celerony 300A, Durony500 a výš.... Dnes už je to jedno, co to je, na práci stačí skoro cokoli...

Phillips MSX2
Srandovní zážitek zjistění co znamená SET PASSWORD
A bylo na dlouho dopočítano. Ani nevím jak se zrušilo.

Měl jsem stejný kazeťák a stejný problém. Dodneška všechny písničky, které jsem na něm naposlouchal, umím právě s těmi "kiksy"...

Taky to znám. Vysvětluje to skutečnost, proč mi většina her/programů přestala fungovat po prvním nahrání :-)

Elta měla ještě také tu úžasnou vlastnost, že při připojení k počítači přes ten pětikolík (nebo co to tam bylo) neodpojovala reproduktor, takže při nahrávání bylo nutné poslouchat to šílení pištění navíc podpořené tím, že vyšší hlasitost znamenala lepší signál pro počítač. Že se to dalo odstranit jednoduchou úpravou jsem zjistil až tento týden, kdy jsem si nostalgicky procházel na webu nascannované Mikrobáze...

Můj první bylo Atari 800 XL (Atari klub Svazarmu Praha, pájení modulu Turbo 2000, půjčování si kazet a jejich kopírování, první a poslední prográmek napsaný ve strojovým kódu (nikoliv v assembleru)), následoval klon ZX Spectra s názvem Didaktik M, pak Amiga CD32 s ProModulem (HDD, matem. koproceror, + 8MB RAM), dále AMIGA 1000 (desktop) PC 386SX 33MHz, PC Pentinum 100 MHz, PC PIII nějakých 800 Mhz, PC Athlon 64FX, MS Wind U100, nějaký ty tablety, ultrabook Yoga... v práci Dell, HP...

Vypadá to tak, ale pak tam mám nějakou mezeru v domácích počítačích. V práci jsme měli snad 486 od r.1994, na které jsem hrál Dooma(mimo jiné), možná se mi spojilo.

ATARI 800 XL

Didaktik gama.

Martine, ale že jsme se v mikru v laborce na to 85ce vyblbli, co? :-)

To ano, ta byla mezi 8bity rozhodne vyjimecne profesionalni. Vcetne oddelenych kurzorovych klaves ad.

Didaktik Kompakt. Pak Amiga 600.... To byly časy. :)

Ve škole - napsat program na Minsk22 - nejdřív na rastrový formulář, později vyděrovat na dálnopisu na děrnou pásku.
V práci - potřeboval jsem ověřit, jak bude fungovat paralelní zapojení odporu a proměnného odporu (když se s poťákem bude kroutit, tak jestli se výkonově nepřetíží), na to jsem si půjčil do kolegu programovatelnou kalkulačky SRnevímužkolik - nechtělo se mi to počítat ručně, pak jsem si koupil TI58. Na tom jsem si naprogramoval přepočítání zápisníků letů plachtařů, když to bylo potřeba všem překontrolovat (mnozí a mnohé co si ty časy cucali/y s prstu pak museli zápisník přepisovat) a psal jsem si na to brigády:-)
Pak jsem dostali do kanclu MVS800, na té jsem se pocvičil ve strojním kódu a v BASICu, za nějakou dobu MVS810, tu jsem naučil česky, nejdřív tu co jsme měli v kanclu, pak se to dost rozšířilo po podniku stylem: "Tobě to píše a tiskne česky, udělej mi to taky", soudruzi se o to nezajímali, proč taky, když to nebylo v plánu. Pravda, nezbohatl jsem na tom, ale pár peněz za to káplo.
Pak jsme dostali SAPI86 s barevným displejem z Tesly Orava s rozlišením, že se to hodilo tak na Tetris a ještě u toho bolely oči. Ale poučil jsem se, co je potřeba koupit, aby ten počítač k něčemu byl.
Pak jsem koupil synům domů Didaktik Gama (tuším po zlevnění za 2500Kčs) a po nějaké době, když mne omrzely problémy s kazeťákem tak z výprodeje SAPI86 (a to už jsem věděl, že bude potřeba displej Herkules, sériová karta a karta co umožní připojení řadiče harddisku - ten jsem časem taky dokoupil, i koprocesor 8087, tak jsem na tom rozchodil AutoSketch - on by chodil i bez toho koprocesoru, ale hrozně pomalu)
A pak už to bylo fádní - PC 286 a další, to už si zařizovali synové.

Doba her a malin nezralých.

Ten článek je napsán poněkud divoce.
Pravda je, že tu byla řada osmibiů, která měla své kluby, stoupence a vzájemné rivaly. První skupina měla Z80 a druhá 6502/6510.
Velké množství bylo Atari 800 XE/XL, ZX Spectrum, C64, Sharp MZ a Sord M5 již méně. Skvělé počítače Amstrad Schneider CPC 464 / 6128 byly drahé, takže jich tu bylo málo,
Pokus o standard byl postaven na Z80 řadami MSX / MSX 2, ale uchytil se v Japonsku, Rusku, v Jižní Americe apod, zde vůbec.
16 bity Amiga a Atari ST to byla další vlna.
Existovalo spoustu počítačů, každý stát měl svá specifika. Pro zajímavost Bulharsko dělalo Pravec, což byla kopie Apple II. Angličané měli BBC a Acorn...atd atd..

"... dnes jsem spokojeným uživatelem softwaru od Microsoftu a s pobavením sleduji, když můj dnes 13-letý syn se občas zúčastní nějaké té univerzitní akce, jak je tam za exota s počítačem s Windows, když všichni jedou na Linuxu."

Ono to neni o tom, zda je clovek povazovat za exota ci je cool apod. Jde predevsim o to, jake ma clovek priority a v tomto pripade predevsim jak moc si ceni sveho soukromi versus sve pohodlnosti. Pokud vam na soukromi nezalezi a chcete co nejvetsi pohodli, windows je pro vas skvela volba. Kazdemu co jeho jest.

stejne tak s kourenim, vam doporucuji zmenit matros