Poprvé jsem se s počítačem setkal v kroužku Domu dětí a mládeže, měli jsme tam pár PMDček. Učil jsem se Karla a hrál předělávku Manic Minera + nějaké hry, co pro PMD udělal Franta Fuka. O rok později se rodiče plácli přes kapsu a i když ZX Spectrum od jakéhosi překupníka stálo skoro tři tátovy měsíční platy, věřili ve mně a v moje sny a počítač mi koupili. Dodnes si pamatuju tu cestu autem domů, jak tisknu černou kartonovou krabici k sobě a fetuju tu vůni, která se line zevnitř. Dodnes si pamatuju tu radost, když jsem poprvé na naší televizi Tesla Rubín naladil správný kanál a objevil se nápis (c) 1982 Sinclair Research Ltd.
Taky si dodnes pamatuju frustraci z originální kazety od firmy Psion, na které se nacházela divná karetní hra. Počítač rozdal karty, pak je setřídil podle velikosti, ale nic víc se tam dělat nedalo. Až po delší době jsem zjistil, že "bubble sort" není karetní hra, ale ukázka algoritmu třídění.
Největší frustrací z mé osmibitové éry byl ovšem kazetový magnetofon Elta. Ve své době jeden z nejprodávanějších monokazeťáků ideálních pro potřeby majitelů mikropočítačů. Ideální - až na jednu drobnou zákeřnou věc. Při přetáčení a spouštění přehrávání (což jsme všichni dělali milionkrát denně, když jsme hledali na kazetě podle zvuku začátek programu) pouštěl pulsy do mazací hlavy. Takže aniž byste se dotkli tlačítka pro nahrávání, kazeťák vyrobil do vaší nahrávky mikropauzy. Pro nahrané programy to samozřejmě byla konečná. Nejhorší je, že než jsem se o tomto problému dozvěděl, zničil jsem kazety s hrami a dalšími programy hned několika kamarádům. Bohužel i čerstvou, dosud nikým neokopírovanou kazetu zaslanou z Jugoslávie přímo od crackera Predraga Djenadiće.
Éra ZX Spectra patřila k tomu nejhezčímu, nejkouzelnějšímu v mém počítačovém životě. Později jsem si pořídil Amigu 1200 v klávesnicové, pak i v desktopové verzi, a po nich už přišlo první PC (i když dost pozdě - s Amigou jsem vydržel až někdy do roku 1996, kdy už se dalo přejít na PC a necítit to jako downgrade).
Taky to znám. Vysvětluje to skutečnost, proč mi většina her/programů přestala fungovat po prvním nahrání :-)
Elta měla ještě také tu úžasnou vlastnost, že při připojení k počítači přes ten pětikolík (nebo co to tam bylo) neodpojovala reproduktor, takže při nahrávání bylo nutné poslouchat to šílení pištění navíc podpořené tím, že vyšší hlasitost znamenala lepší signál pro počítač. Že se to dalo odstranit jednoduchou úpravou jsem zjistil až tento týden, kdy jsem si nostalgicky procházel na webu nascannované Mikrobáze...