Spectrum jako první a poslední počítač, který mi koupili rodiče -- to bylo v roce 1988. Se sdělením, že na další už si budu muset vydělat sám...
Ale tou dobou už jsem tři roky programoval na PMD-85 ve škole. To je vůbec šílený příběh. Chodil jsem na gympl a dostal jsem možnost vést počítačový kroužek na základce, na kterou jsem předtím chodil a kde měli mnohem zajímavější PMD oproti IQ 151 na gymnáziu. Díky tomu jsem měl klíče od počítačové učebny na té základce! Zjistili jsme si, která okna ve škole jsou tak špatná, že nejdou ve skutečnosti zajistit pákami a jsou jen zaklopená -- a lezli jsme skrz ně do školy o víkendech a o prázdninách, abychom mohli na počítače! Super cool, včetně schovávání se pod lavicemi, když jednou do třídy o víkendu přišel učitel a podobně. Zatímco všichni naši normální kamarádi se těšili na víkend, protože nebudou muset do školy, my mimozemšťani jsme se naopak o víkendech vlamovali dovnitř do školy :-D
Z toho PMD jsem znal nejen Basic, ale i assembler a protože se zjednodušeně dá říci, že Z80 je jakousi lepší 8080, tak učící křivka na tom Spectru byla prudká. A přišly na něm první pokusy s jakýmsi ořezaným céčkem a tak podobně.
A musím říct, že v současné praxi vidím, jak těm dnešním mladým programátorům tyhle základy chybí. Oni sice docela umí všechny ty ReactJS, Pythony a podobně, ale vůbec nevědí, jak počítač funguje na té nejnižší úrovni. Proč s dynamicky typovanými jazyky nemohou dosáhnout takové rychlosti jako se staticky typovanými. Jak je string reprezentovaný v paměti a jak s tím tedy počítač musí pracovat. A tak dále, a tak dále. Zjednodušeně řečeno, jaký správný nástroj zvolit na jaké konkrétní zadání. Na těch starých počítačích to bylo jiné -- každý osmibit měl Basic a když člověk obstojně zvládl základy, tak přišly na řadu "magické" příkazy POKE a PEEK a od toho už byl jen krok právě k tomu assembleru, přerušení a principech, jak počítač funguje na nejnižší softwarové úrovni.
Pak jsem pokračoval přes Amigu 600 a 1200 (obě dovezeny z Anglie z letních brigád sbírání jahod) až někdy do roku 1996, ale nakonec skončil u těch pécéček. Postupně jsem rezignoval na všechna náboženství (och ty svaté války Spectrum vs. Atari na začátku devadesátek), dnes jsem spokojeným uživatelem softwaru od Microsoftu a s pobavením sleduji, když můj dnes 13-letý syn se občas zúčastní nějaké té univerzitní akce, jak je tam za exota s počítačem s Windows, když všichni jedou na Linuxu.
"... dnes jsem spokojeným uživatelem softwaru od Microsoftu a s pobavením sleduji, když můj dnes 13-letý syn se občas zúčastní nějaké té univerzitní akce, jak je tam za exota s počítačem s Windows, když všichni jedou na Linuxu."
Ono to neni o tom, zda je clovek povazovat za exota ci je cool apod. Jde predevsim o to, jake ma clovek priority a v tomto pripade predevsim jak moc si ceni sveho soukromi versus sve pohodlnosti. Pokud vam na soukromi nezalezi a chcete co nejvetsi pohodli, windows je pro vas skvela volba. Kazdemu co jeho jest.
